Když jsem před čtyřmi lety recenzoval třetí díl Mizerů, tak jsem vůbec nevěřil vlastním očím. Ano, sice nešlo o kdovíjak dokonalý film, ale šlo o skvělé a věrohodné pokračování. Režisérské duo Bilall a Adil zvládlo nejen zachytit esenci původních dvou filmů, ale zároveň přidat dostatek novinek, aby film působil moderně. Hlavní herecké duo bylo stále vtipné a po příběhové stránce dávalo smysl je po tolika letech navštívit. Čtvrtý díl ovšem okleštil příběh na úplné minimum. Od začátku do konce je vám jasné, jak to celé dopadne. Ale v tomhle případě to vůbec nevadí, protože akce je zde největší tahoun. Nové Mizery je díky tomu radost sledovat. A my doufáme, že pro vás bude radost sledovat tuhle recenzi. Pokud ano, nezapomeňte dát odběr. Protože jinak si pro vás přijdeme! *bad boys bad boys what you gonna do* 

Děj se odehrává čtyři roky po třetím díle. Mike již dospěl a hodlá se usadit. Dokonce měl svatbu, na které mu nečekaně Marcus udělal příšerný, ale zároveň vtipný přípitek. Jenže Marcusovi selže srdce. Jen tak tak přežije a po zbytek filmu se snaží být Mikeovi oporou. Našel totiž novou chuť do života, zatímco na Mikea stále dopadají události třetího dílu spojené s jeho synem. Zde jsou konečně dovysvětleny všechny okolnosti kolem smrti kapitána. Marcus a Mike se musí spojit i s jeho synem a vydat se na cestu za očištěním nejen kapitánova jména, ale sebe samých.  

Příběh není kdoví jak originální, ale přesto funguje dobře. Dojde k návratu pár známých tváří. I když jen na chvíli. Díky tomu ale svět působí uceleně a nejsou nám jen dokola představovány další gangy či nájemní vrazi. Dialogy jsou omezeny na úplné minimum. Žádné dlouhé vyprávění o tom, jak se dvě postavy mezi díly sblížily, nebo čím si v minulosti prošly. Film zkrátka tohle vše přeskočí a ukáže vám to pomocí akce. Zkrátka správné dodržení pravidla “show don’t tell”. Víte, jak poznáte, že dvě postavy prošly v posledních letech nějakým vztahem a už nejsou jen nováčci? No například tak, že během přestřelky mají koordinované pohyby, navzájem dokáží uprostřed akce popadnout zbraň toho druhého a krýt si záda. Těchto momentů film nabízí více. Nejlépe to jde vidět na postavě Reggieho. Již nejde o toho divného čahouna z prvních dílů. Ve trojce jsme sice zjistili, že se z něj stal mariňák, ale to je tak nějak vše. Zde získá svou minutu slávy, během které stačí prohodit tři věty a hned víte, že ho začal Marcus respektovat a brát jako syna.  

Zažili jsme to už mnohokrát. Lucasfilm oznámí novou sérii nebo seriál, ještě před vydáním první opoutávky se k němu sletí davy fanoušků Star Wars a rozpitvají vše, co objeví na internetu. Někteří se začnou těšit, mnohem častěji lze ale vycítit obavy. V případě série Akolytka byla však ta míra obav přece jen poněkud větší než obvykle. Přestože nabízí možnost vůbec poprvé poznat v hrané podobě éru vrcholné Republiky, kterou lze znát především z knih a komiksů a kterou můžeme zařadit do doby zhruba 100 a více let před událostmi filmové ságy Skywalkerů, dosud vydané upoutávky mnoho příznivců předaleké galaxie nepřesvědčily. Ale my jsme přece profi redaktoři. My se náladou divácké komunity nenecháme zvyklat a ke všemu pokaždé přistupujeme bez předsudků, že ano?

Jenomže... to není tak úplně pravda. Nebudeme lhát, ani my jsme v kvality Akolytky zprvu příliš nevěřili. Přesto jsme neváhali, když jsme dostali možnost zúčastnit se české předpremiéry prvních dvou epizod. Zvlášť když jsme je mohli vidět na velkém plátně kina a téměř dva týdny před oficiálním startem na Disney+. A světe div se, Síla byla s námi, nebo spíš s tvůrci samotné série, protože jsme z kinosálu odcházeli s převážně pozitivními dojmy.