FreshRSS

Zobrazení pro čtení

Jsou dostupné nové články, klikněte pro obnovení stránky.

RECENZE: MotoGP 24 – Závody v začarovaném kruhu

Ačkoliv jsem fanda spíše dvoustopých vozidel, tak recenzování motorkářské hry odmítnu jen zřídka. Ať už se jedná o silniční motorky, crossky, simulátory či arkádovější závody, tak je pod titulem často opakuje stejný vývojář, a tím jsou italští Milestone. Ti i letos vydávají další díl série Moto GP, se kterou jsem měl v minulých letech několik problémů. Vydali se vývojáři konečně správným směrem?

Recenzovaná verze: PlayStation 5

U sérií, které plodí rok co rok nové pokračování je často omílána stejná otázka. Vyplatí se kupovat nový díl, když vlastním ten předchozí? Nebudu vás zde vodit za nos a rovnou vám prozradím, že nový ročník MotoGP je pro mě velkým zklamáním a v následujících řádcích se vám pokusím osvětlit všechny hlavní faktory, ze kterých mi vyplývá, že se nový díl příliš mnoho hráčů nezaslouží.

Během testování MotoGP 24 jsem nonstop nechápavě kroutil hlavou a podivoval se nad tím, jak jiné nejen tuzemské weby mohou této sérii s klidným srdcem udělovat vysoké známky. Mně už trpělivost došla. V jádru přitom proti studiu Milestone nic nemám a jejich sérii Ride považují za zářný příklad toho, jak se to má dělat. Proč ale vývojáři nedokáží podobnou péči poskytnout i další ze svých sérií?

MotoGP 24 obsahuje velmi malé množství herního obsahu. Kromě těch nejzákladnějších režimů jako Grand Prix, Championship a Time Trial tu najdeme jen a pouze režim kariéry a LiveGP, což jsou závody online. Není zde žádný dodatečný obsah jako tomu bylo u mnohých předchozích dílů. Žádné historické momenty legendárních představitelů motorsportu, ani nic tomu podobného. Kariéra a online, toť vše. V tomto směru tak novinka nabízí hráčům méně obsahu, než tomu bylo v minulosti. Vývojáři ale před vydáním lákali na určité novinky, tak se na ně pojďme podívat.

Jako dvě hlavní novinky studio představilo tzv. Riders Transfer Market. Tato „revoluční“ myšlenka a objev, že jezdci mohou mezi týmy přestupovat je něčím, co například konkurenční Codemasters znají už dlouhá léta. Během režimu kariéry budete dostávat nabídky od týmů v různých výkonnostních třídách. Tento algoritmus má jistý vliv i na vaše jmenovité rivaly a obsah vašich sociálních sítích, což je další aspekt hry, o kterém asi tušíte co si myslím.

Druhou novinkou, na kterou jsou v Milestone možná až moc pyšní, je Adaptivní obtížnost. Podle slov vývojářů je toto nastavení skvělou volbou pro začátečníky i experty. Hra má v ideálním případě sledovat vaše počínání na trati a fluidně tak přenastavit skill vašich soupeřů. Studio uklidňuje hráče, že tato funkce nebude fungovat jako kouzelná gumička, kvůli které se vám nepovede vaše soupeře nikdy setřást. S pozitivními výhledy jsem tuto funkci samozřejmě vyzkoušel hned v prvním závodě. Ten jsem vyhrál o celých 90 sekund a soupeři se mi nezdáli příliš „adaptivní“. Ještě větší překvapení mě ale čekalo v závodě následujícím, kdy byla obtížnost náhle neskutečně přepálená a já se ostatních závodníků sotva držel. Bohužel, já jsem přišel závodit a užívat si hru, ne čekat až si hra zkalibruje obtížnost. Po třetím závodě jsem tuto funkci v Menu vypnul a sám si nastavil obtížnost podle toho, jakou výzvu od hry očekávám.

Abych jen nenadával, tak zmíním i některé další novinky, které mě naopak potěšili. Fanoušci série MotoGP se mohou těšit na upravené UI, které odpovídá letošním televizním přenosům. Dočkali jsme se také nové pódiové cutscény či lepšího nasvícení tratí pro noční závody. Novinky to vskutku jsou, ale o jejich důležitosti moc polemizovat nebudu.

Rád bych se totiž dočkal jiných změn, tedy spíše oprav. Umělá inteligence je v této závodní sérii dlouholetý problém a nápravy jsme se nedočkali ani letos. Začínám si ovšem myslet, že to není jen o AI, ale o samotném přístupu vývojářů, kteří prostě nechtějí změnit ani ty do očí bijící hlouposti a nesmysly, které neuniknou nikomu, kdo viděl motorky alespoň v televizi. Nebudu zde zmiňovat mechaniky slavící svého vítěze na boxové zídce. Po všech těch letech jsem se již smířil, že tohoto detailu, jenž je k vidění snad ve všech závodních kategoriích se od italského studia nedočkám. Na mysli mám spíše algoritmy, systémy a chování soupeřů, které přímo ovlivňují hratelnost. Zmínit mohu jeden zcela klasický příklad, který je tu s námi taktéž již několik sezón a nezbavili jsme se ani tento rok. V režimu kariéry jezdíte před závody kvalifikace. Když jedete své rychlé kolo, tak vás podle pravidel nesmí nikdo brzdit či jinak na trati omezovat. Ať už jedete kvaldu na jakékoliv trati, tak se můžete spolehnout, že při nájezdu do rychlého kola vám přímo před vás hra naservíruje dva až tři závodníky, kteří nějaké modré vlajky a další pravidla vůbec neřeší. Vskutku, stává se to na každé trati. Pravý opak této situace pak lze najít v online režimu. Nejednou se mi stalo, že při brzdění do zatáčky to do mě zezadu napálilo nějaké torpédo. V některých jiných titulech hra tuto situaci rozpozná a vás tzv. ghostne a zezadu se blížící ničema prostě proletí skrze vás. V MotoGP 24 vás v lepším případě jen sestřelí a oba se vybouráte. V tom horším to hra vyhodnotí jako VAŠÍ CHYBU a vy dostanete trest za Inpeeding. A to je silné kafe.

Stále se opakující režim kariéry mě přestal bavit již před lety a není tak na místě, abych se do něj obouval za zcela nedostatečné inovace. Zábavu nacházím v online režimech, které jsou i v letošním ročníku prostě luxusní. Kromě toho, že se hra může pyšnit dedikovanými servery bych rád zmínil režim Stewards, kde pozorujete chování ostatních jezdců z pozice ředitele závodu a rozdáváte upozornění a penalizace.

Zatímco novinek a herní náplně MotoGP 24 moc nenabízí, tak ji lze pochválit za něco zcela jiného. A tím je hromada háblátek a posouvátek, které najdete v Nastavení. Hru si můžete uzpůsobit zcela podle vašich představ a možností. Užít si závody tak může zkušený jezdec i vaše malé dítko. Pro tyto případy lze využít i režim rozdělené obrazovky, který v kategorii závodních her stále není standardem.

Dalším aspektem hry, který je potřeba si rozebrat je grafické zpracování. Vývojáři letošní díl postavili na osvědčeném Unreal Enginu od Epic Games a hra vypadá velmi k světu, tedy dokud se nezačnete pídit po detailech. Samotné závody jsou opravdu slast pro oči a pokud pominu místy zvláštní nasvícení, tak hře nelze nic vytknout. Okruhy, motorky i kombinézy jsou vymodelovány přesně podle svých předloh a to platí i o ozvučení mašin ve všech dostupných kategoriích. Co je ale neméně veselé jsou videa před závody, obličeje jezdců a animace vedlejších postav. Na ty se nesáhlo již několik dílů a zub času je zde doslova masivní. A přitom by stačilo tak málo.

MotoGP 24 je pro mě opět velkým zklamáním. Zcela nedostatečný počet fungujících a smysluplných novinek je hlavním záporným argumentem v debatě o tom, zda se vyplatí nový díl kupovat. Obě hlavní novinky, na kterých studio letos staví, jsou buď nezajímavé nebo nedoladěné a hra tak stojí i padá na pevném jádru online režimů, jenž svou funkci plní na výbornou. Sérii očividně škodí nucené každoroční vydávání, jenž z logiky věci ani nedává prostor vývojářům pro výraznější změny. To ovšem neomlouvá logické nedodělky a dlouholeté bolístky, na které neupozorňuji jen já, ale i valná část komunity. 

Článek RECENZE: MotoGP 24 – Závody v začarovaném kruhu se nejdříve objevil na GAME PRESS.

❌