Už vás nebaví Counter-Strike, Valorant, Rainbow Six: Siege a doufáte, že na scénu zase přijde nějaká rána z čistého nebe, která sféru kompetitivních stříleček opět rozvíří? No, přesně s takovým titulem se snaží přijít nezávislé studio Mountaintop, které nás pozvalo si zahrát jejich novou kompetitivní free-to-play 3v3 first-person střílečku Spectre Divide. Poznávací prvky ikonických her, z nichž si tato bere inspiraci, poznáte už na první pohled. Ale přece jenom přichází s řadou unikátních změn, které ji dovolují dost sebejistě vystoupit z řady. A jedna taková první změna stojí už hned v popředí – zápasy jsou sice tři proti třem… ale postav je v každém týmu šest.

Je to jednoduché. Každý hráč disponuje takzvaným „Spectrem“. Jakousi nehybnou schránkou, druhým tělem, do něhož se může kdykoliv převtělit. V praxi to znamená, že všichni mají dvě šance v každém kole změnit situaci a doba, kterou strávíte koukáním na to, jak hrají ostatní, se razantně snižuje. Nejde však jenom o to, že najednou máte dva životy. Když říkám, že se do svého druhého já můžete převtělit kdykoliv, tak to znamená klidně i během přestřelky. Vašeho Spectra si pomocí takového puko-disku můžete nechat poslat na hozené místo. A místo nutnosti spoléhat na spoluhráče a doufat, že je inteligentnější více než jak hraje, může váš dvojník držet pod kontrolou další úhel stejné chodby nebo oblasti.

Nejde však o bota. Umělá inteligence ho neovládá, a zatímco někde jenom stojí, dokáže bez vaší asistence akorát přebít zbraň či umístit bombu. A to jen tehdy, pokud jste samotnou akci započali vy. Zcela bez vaší pomoci pak dokáže jenom vnímat hlasité kroky nepřátel v okolí. A tím vás upozornit, jestli se někdo kolem něho nehýbe. To se hodí obzvlášť na to, pokud s ním chcete hlídat úplně druhou půlku mapy, zatímco vy hlídáte tu první, abyste měli pod palcem obě oblasti pro bombu. Přesně to je jediný a hlavní mód, který ve hře najdeme. Útočící tým musí položit bombu a bránící tým tomu musí zabránit nebo bombu zneškodnit. Nebo se zkrátka oba týmy postřílí, čímž upřímně končí většina kol.

Mechanika Spectra opravdu už na první pohled dodává hře nevídanou dynamiku, a hlavně vlastní identitu. I v momentech, kdy jsem hrál proti silnějším nepřátelům nebo jsem prostě jenom byl noob, jak se na herního novináře patří, nepřišla ta klasická frustrace jako u jiných her. Jedna smrt není banální, to vůbec ne, ale zrovna tak to není konečná. A to dělá hodně. Když se vám navíc povede nepřítele přelstít, ten pocit je dost neskutečný. Toho lze třeba dosáhnout i tím, že pouze házením puku – a tedy když máte Spectra naživu – se lze dostat na nějaká speciální vyvýšená místa, kam se jinak nedá vyšplhat.

Kromě dost nepřeberných množství taktik, které tahle opravdu jednoduchá, přesto brilantní mechanika nabízí, ale jádrem hry stále zůstává střelba a zbraně. Zde už se Spectre Divide výrazně více podobá třeba zmiňovanému Counter-Striku nebo Valorantu. Jde tedy o takzvanou ADS střílečku. Jinými slovy střílečku, kde většinu času strávíte koukáním do hledí zbraně. Střílení od boku, ač užitečné v konkrétních situacích, vás moc daleko nedostane. A přesné zásahy, především do hlavy, budou to, co vás oddělí od průměrných hráčů. I v tomto případě se však vývojáři pyšní menší unikátností a něčím, co hru dělá jak přístupnější, tak vlastně mnohem obtížnější na hraní. A to je takzvaná true-to-crosshair mechanika. Jinými slovy: kam míříte, tam střelíte. Ať už se krčíte, stojíte, chodíte nebo – kdyby to hra dovolala – jste se stavěli na hlavu. Zbraně mají klasický deterministický rozptyl při automatické střelbě, ale ta jednorázová prostě střelí, kam koukáte. Zápasy díky tomu působí i dynamičtěji a hráči opravdu nemají problém se celkem aktivně pohybovat, což je fajn. Kempení jednoho rohu jim tak automaticky nepřidává výhodu.