Je to zhruba rok, co byly na trh uvedeny první 27″ OLED monitory, přestože existovaly určité rozdíly ve funkcích a výkonu, všechny měly jednu věc společnou. Všechny byly postaveny na první generaci panelu WOLED společnosti LG.Display, který měl rozlišení 2560 x 1440 a obnovovací frekvenci 240 Hz. Ovšem dnes jsme o rok dále a Dell nám na test zaslal monitor Alienware AW2725DF s obnovovací frekvencí 360 Hz.

V roce 2024 jsme poprvé viděli uvedení alternativního panelu OLED, protože společnost Samsung Display začala vyrábět vlastní 27″ 1440p panel v řadě QD-OLED třetí generace. To znamená jiný povrch obrazovky, jiný barevný gamut, jiný výkon HDR a vlastnosti kvality obrazu a lepší obnovovací frekvenci až na 360 Hz, což je 50% nárůst v široké škále stávajících 240Hz modelů. První monitor uvedený na trh, který používá tento nový panel Samsung QD-OLED, je právě Dell Alienware AW2725DF, který máme nyní k recenzi.

Klíčové vlastnosti:

• Úhlopříčka – 27″
• Rozlišení – 2560 × 1440 (W)QHD
• Poměr stran – 16:9
• Odezva – 0.03 ms
• Obnovovací frekvence  -360 Hz
• Jas – 400 cd/m2
• Rozhraní – USB 3.1 Typ A, USB-C, DisplayPort, HDMI 2.1
• Vybavení – BlueLight Filter, Flicker-Free, HDR, VRR, Pivot, USB Hub, VESA
• Rozměry – (Š x V x H): 609,11 x 516,2 x 243,69 mm
• Váha – 6.6 Kg

Alienware AW2725DF vypadá jako monitor Alienware. To znamená atraktivní luxusní sci-fi vzhled s těžící z ultratenkého designu OLED, který umožňuje monitoru dosáhnout tenkých rámečků na všech stranách a tenkého profilu na zadní straně. Standardní přítomné LED motivy lze ovládat softwarem Dell AlienFX, který dokáže ovládat osvětlení na více kompatibilních zařízeních současně. Součástí je ergonomický stojan, který lze nastavit na výšku, sklon a otočení. V případě potřeby se také otočí o 90 stupňů pro použití na výšku. Stojan je robustní s malou šestihrannou základnou, která potěší při umístění monitoru na menší stůl.

Jak jsme již zmínili, Dell AW2725DF je založen na panelu QD-OLED společnosti Samsung, který nabízí lepší barevný výkon než panely W-OLED od společnosti LG. Získáte širší pokrytí barevného prostoru a vyšší objem barev, což má za následek sytější a jasnější barvy. Další výhodou, kterou mají panely QD-OLED oproti technologii W-OLED, je lepší čitelnost textu. Bylo vylepšeno rozložení subpixelů, takže je minimalizováno rušení v jemných detailech. Na rozdíl od 32″ modelu Alienware  AW3225QF námi recenzovaný monitor AW2725DF nepodporuje Dolby Vision. Podporován je standardní formát HDR10 a pod volbou Smart HDR v nastavení monitoru je na výběr několik možností HDR – doporučujeme použít režim HDR Peak 1000. Dell AW2725DF je fantastický pro HDR. Jeho extrémně široký barevný gamut HDR zajišťuje, že filmy a pořady vypadají tak, jak zamýšleli tvůrci, s živými barvami a jemnými tmavými odstíny viditelnými vedle sebe. Barvy jsou také extrémně bohaté a živé, takže herní prostředí působí živě a jako živé. Černá barva je hluboká až inkoustově černá. Obraz má neuvěřitelnou přesnost a široké pozorovací úhly. Dell AW2725DF má vysokou obnovovací frekvenci 360 Hz. I když rozdíl mezi 240 Hz a 360 Hz není velký, stále si ho můžete všimnout, protože pohyb je jasnější.  Obnovovací frekvence 360 Hz zjemňuje obraz. I ty nejmenší detaily zůstávají viditelné v rychle se pohybujících objektech. Jména postav a jednotlivá znaménka v ukazatelích hitpointů zůstávají jasně viditelné. Při rychlém pohybu kamery zleva doprava zůstávají vidět i ty nejjemnějsí detaily, vše samozřejmě bez duchů. Odezvu uvádí výrobce (0,03 ms) Monitor nabízí filtr  modrého světla, který umožňuje dlouhé hraní her bez únavy očí. AW2725DF nabízí obnovovací frekvenci (VRR) a byl certifikován v rámci schématu AMD ‚FreeSync Premium Pro.

Video konektivita zahrnuje dva porty DIsplayPort 1.4 a jeden HDMI 2.1. DisplayPort je vyžadován pro sledování monitoru v rozlišení 1440p a jeho maximální obnovovací frekvenci 360 Hz. Port HDMI může dosáhnout pouze 1440p při 144 Hz. Abychom byli spravedliví, je to menší problém, než by se mohlo zdát. Port HDMI je k dispozici pro herní konzole a zařízení domácího kina, jejichž výstupní frekvence je obvykle 60 Hz až 120 Hz. Monitor nabízí dále 2x display port 1.4. 1x upstream port USB 3.2 Gen 1 (5 Gb/s) Type-B (zadní) 2x USB 3.2 Gen 1 (5 Gb/s) downstream port typu A (zadní). 1x downstream port USB 3.2 Gen 1 (5 Gb/s) Type-C, který podporuje nabíjení BC1.2 (dole). 1x port USB 3.2 Gen 1 (5 Gb/s) Type-A downstream (dole).

Menu se ovládá pomocí jediného joysticku ve spodní části obrazovky. To poskytuje rychlý, svižný a intuitivní přístup k nabídce a funguje dobře. V nabídce je standardní množství nastavení, se kterými si můžete hrát, a svou práci plní dostatečně dobře.

Alienware AW2725DF je vynikající herní monitor. Má skvělé výsledky téměř ve všech měřítkách ať už jde o hraní, sledování videa nebo práce. Má skvělou přesnost, živost barev a kontrastu a také poskytuje špičkovou čistotu pohybu v rychlých hrách. Dá se říci, že nenajdete na trhu lepší 27″ QD -OLED monitor. Jediný zápor, který jsem objevil, tady bude zjevně Váš systém, který se bude snažit utáhnout v dnešních hrách při rozlišení 1440p obnovovací frekvenci 360 Hz.

Článek RECENZE: Alienware AW2725DF – 360 Hz Monitor, je to vůbec možně využít? se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Dragon’s Dogma bylo poprvé vydáno v roce 2012 a vyprávělo příběh Arisena, rybáře, kterého vybral nejdivočejší drak na světě, aby se stal nesmrtelným. Fanoušci po mnoho let povstávali a požadovali návrat titulu, který je poznamenal v době, kdy bylo velmi těžké najít místo v monstrózně kvalitním katalogu videoherního sektoru. Někteří čekali na pokračování, jiní na remake. Capcom vyslyšel jejich modlitbu a dodal jim… vlastně trochu obojího, s Dragon’s Dogma (2).

Recenzovaná verze: PC

Hra, která je tak trochu pokračování, tak trochu remake a tak trochu remaster. Dragon’s Dogma 2 rozděluje hráče na dva tábory. Pokud jste fanouškem prvního Dragon’s Dogma a měli jste obavy, aby si toto pokračování zachovalo svou identitu, která byla v prvním dílu tak nebudete zklamání. Já patřím do druhého tábora hráčů, kteří si myslí, že titul by měl mít nádech modernosti ve svém vzorci zavedeném před více než 10 lety. Dragon’s Dogma, první svého jména, nabízelo před 12 lety inovativní a chytrou hratelnost. Dnes se již oproti této době herní mechanismy značně vyvinuly. Ocitáme se tedy u opusu, který je jistě stále účinný, ale trpící tíhou ve srovnání se zavedenými standardy např. Elden Ringu a jemu podobných.

Dragon’s Dogma 2 stále vypadá velmi podobně jako 12 let starý originál. Jste opět Arisen a jako předtím to znamená, že si můžete najmout pěšáky: pomocníky ovládané umělou inteligencí (někdy umělou neinteligencí), kteří vám na cestách dělají společnost a bojují ve váš prospěch. Máte jednoho stálého pěšce, který získává zkušenosti vedle vašeho Arisena, a dva si můžete najmout od ostatních hráčů. To vám umožní sestavit svůj čtyřčlenný tým tak, aby se vzájemně podporoval. Klíčem k vítězství je rozmanitost, přičemž bojovníci s mečem nebo sekerou fungují jako štít pro čaroděje a lučištníky, kteří na dálku dokáží rozpoutat peklo. Každá třída postavy má osm úrovní, a jakmile jste na vrcholu každého povolání s většinou odemčených dovedností, je užitečné přejít na novou, takže váš bojovník může pověsit svou bojovou sekeru na hřebík a stát se mágem, zlodějem nebo lukostřelcem. Kromě toho zde existují třídy jako trickster založený na iluzi nebo mystic spearhand, který používá kopí i magii, které jsou dostupné pouze pro Ariseny a tyto povolání nelze přiřadit k pěšcům.

Dragon’s Dogma 2 je rozsáhlé a brutální RPG s otevřeným světem a cesta vašeho Arisena hrou to jasně ukazuje, když cestuje po všech regionech od Vermund po Battahl. První jmenovaný je hornatý a zalesněný plný skrytých jeskyní a dalších zákoutí k objevování, zatímco druhý je drsná poušť plná hrozivých nepřátel a s výrazně méně místy pro oddech.  Díky rozsáhlosti a zastaralým herním mechanismům je potřeba zmínit frustrující prvky hry, kterých je bohužel přítomno hodně. Často jsem měl pocit, že na každé dobré věci, kterou tato hra hráči přinese, je vždy něco frustrujícího. Je zde tolik mechanik, které aktivně působí proti hráči, způsobem a do takové míry, že to kazí zábavu, a já prostě nechápu, proč tomu tak je. Vezměte si například mechanismus výdrže. Během bitev je to skvělý mechanismus, který zabraňuje hráči spamovat silné útoky a souboj se stane více strategický a zajímavější. Ale proč proboha můj měřič výdrže při rychlém výběhu z města prudce klesá? Ve hře není žádný mechanismus koně nebo jízda na zvířatech a s výjimkou vozu Oxcart, který vás může převézt z místa na místo (k tomuto způsobu cestování mám taky své výhrady). Většina vašeho pohybu ve hře tedy bude pěšky.

Pokud hráč bude muset běžet 90 procent času a vzdálenost mezi městy nebo mezi vesnicemi je velmi velká, tak mě nechte volně pobíhat mezi městy a až se dostanu do bitvy, aplikujte měřič výdrže. Na to navazuje mechanismus rychlého cestování, který je v této hře prostě strašný. Mechanismus funguje ve formě Portcrystalů ke kterým můžete rychle docestovat, jen když máte předmět zvaný Ferrystone (drahé zboží vyskytující se u některých obchodníků). Bohužel ne každé velké město má Portcrystal, takže jsou místa, kam budete muset umístit přenosný Portcrystal – další příslušenství, které stojí hodně a je velmi vzácné a jde o předmět, který se prodává jako mikrotransakce, což je něco s čím absolutně nesouhlasím.

Díky špatné optimalizaci hry, lagům, malé rozmanitosti nepřátel, se probíhání mezi městy vlastně stane po čase frustrující záležitostí. Problém je, že pobíhání mezi městy doplněné bojem je vlastně samotné jádro hry. Nemůžu se ubránit pocitu, že frustrující omezenost rychlého cestování je tu jen proto, aby hráči utráceli v obchodě. Další nezábavná mechanika ve hře je váhový systém, záležitost, o které jsem si donedávna myslel, že od ní již všichni vývojáři her upustili. Bohužel tady je přítomna, takže neustále přesouváte předměty mezi postavami a při každém návratu do města vše co máte, musíte přesunout do truhly. Pro mě po hodně odehraných hodinách absolutně nezábavná záležitost. Po 50 hodinách hraní mě začalo iritovat i hloupé žvatlání vašich pěšců, jejichž linie se neustále opakují, s čímž souvisí také ne moc chytré dialogy NPC ve hře.

Jak jsem zmínil výše jakoby každý zábavný moment hry, byl vzápětí zničen momentem nezábavným, a to se týká i grafického zpracování optimalizace a frame rate. Celý svět hry si úžasně hraje se světlem a tmou, se slunečním světlem procházejícím listím stromů, jeskyněmi nasvícenými docela realisticky a všechny efekty ve hře vypadají prostě úžasně. Několikrát jsem se zastavil a kochal se výhledem a vzápětí po několika minutách jsem měl pocit, že grafika hry je zastaralá a je 10 let pozadu. Stejně tak je to i s optimalizací hry, na některých místech hra běží dobře a vběhnete do města a frame rate spadne o polovinu.

Pokud bych měl napsat shrnutí tak Dragon’s Dogma 2 je zábavné akční rpg s krásným, rozlehlým světem a temným fantasy příběhem. Je zde spousta tříd postav a dovedností k odemknutí a díky neustálým posunům ve složení vaší party jsou i po 50 hodinách souboje stále svěží. Bohužel hru kazí zastaralé a frustrující herní mechanismy, které fungují proti hráči a také slabý výkon a optimalizace na všech platformách.

Vývojáři: Capcom

Vydavatelství: Capcom

Datum vydání: 21.3.2024

Česká lokalizace: NE

Platformy: PC, PS5, XSX/S

Článek RECENZE: Dragon’s Dogma 2 – Kde je ta desítka? se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Klasické JRPG Final Fantasy VII pro PS1 v roce 1997 byl opravdu fenomén a dodnes si vzpomínám, jak jsem jej hrál. Tahové souboje v té době už nebyly ničím novým – hráči zdvořile čekali, až na ně přijde řada, aby někoho mečem zasáhli do hlavy. Co však bylo nové, byl rozsah a bombastičnost příběhu a herní lokace ze kterých bylo znát, že je dlouho promýšleli velmi chytří lidé. V důsledku toho všeho se Cloud Strife a jeho parta odpadlých bojovníků z Avalanche zapsali do herního folklóru jako legendy.

Recenzovaná verze: PS5

První díl, Remake 2020, nastavil vysokou laťku. Samozřejmě měl výhodu, že vyšel jako první, což znamenalo závratné vzrušení z toho, že Cloud, Tifa, Barret a spol. se prostě objevili v moderním AAA hávu. Rebirth je druhou z plánované trilogie remaků Final Fantasy VII od Square Enix, která volně převypráví původní příběh prostřednictvím zcela přepracované hratelnosti a vizuální stránky, která vás donutí padnout na kolena a plakat před vaší OLED televizí. Tím se konečně dostáváme k Rebirth, hře, kterou je mimořádně obtížné hodnotit. Protože ačkoli je na ni stále stejně nádherný pohled a souboje jsou stejně svižné a efektní jako v minulém díle, tentokrát již nepůsobí tak výjimečně.

Rebirth svým rozsahem dalece přesahuje Remake. Dá se říct, že v porovnání s Rebirth působí Remake jako malé demo. Nejedná se sice o hru s otevřeným světem, ale každé centrum, které navštívíte, je dostatečně velké na to, aby se dalo považovat za vlastní otevřený svět. Je skutečnou radostí vidět města jako Kalm a Gongaga z původního vydání nyní plně oživená jako 3D místa. A hráči zde mohou strávit čas prozkoumáváním a bojem s velkými i malými monstrózními tvory.

Díky soubojovému systému, který je působivě robustní a umožňuje hráčům přímo tančit kolem nepřátel, stejně jako v předchozím díle, kombinuje akční pohyb a útoky s příkazovými nabídkami.  Bojová mechanika fungovala v Remake skvěle a zde se z velké části nezměnila – což je pravděpodobně dobře. Oproti Remake přibyly Synergické útoky, ty odměňují časté střídání postav párovými útoky, které jsou skvělou podívánou ale i nutností třeba v delších bitev s bossy. Elementární slabiny nepřátel, klasický summoning a limitní tahy, to vše přidává další vrstvy strategie do bitevního systému, který je stejně uspokojivý jako v předchozím díle, i když i ve srovnání s Remake se více opírá o akci.

Blokování a uhýbání jsou nyní důležitější než kdy jindy a nelze jen mačkat jedno tlačítko a vyhrávat každý souboj. Každá postava má svůj vlastní styl, což umožňuje hráčům přizpůsobit, jak přistupují k většině situací. Cloud může čelit nepřátelským útokům svým mocným mečem, zatímco Aerith, sesílá podpůrná kouzla, Tifa je expertka na bojová umění a Barret expert útoků na dálku. Vrací se také systém Materia původní hry, který umožňuje umístit do vybavení magické koule a vylepšení atributů. V závislosti na vašich vybavených atributech si můžete utvářet roli člena party tak, aby vyhovoval vašim potřebám, a s větším obsazením hratelných hrdinů máte pocit, že zde existuje strategická svoboda, která v Remaku nebyla tak úplně přítomná. Kromě nových hloubek svého boje přidává Rebirth  působivé množství miniher. Mezi hlavní patří Queen’s Blood – poměrně návyková sběratelská karetní hra s vlastními absurdními postavami a příběhem – a závody chocobo, což je prostě opravdu dobrá zábava.

I když to vše je zábava, hustota miniher a vedlejších questů v otevřeném světě ubírá na naléhavosti hlavní zápletky. Ano, svět potřebuje zachránit, ale Sephiroth bude muset počkat, zase jsem příliš zaneprázdněn hraním karet. V příběhu jde o závažná témata o ekoterorismus a vědecké experimenty, které se pokazily, ale množství miniher a hloupých momentů ve hře, často zbytečně prodlužují děj hry a narušují její tempo. Square Enix často zpomalí příběh nucenými pomalými úseky, ať už jde o stealth, jednoduché hádanky nebo výběr plážového oblečení, které si můžete vzít na sebe. Celé to místy působí příliš nuceně a narušuje to naléhavost hlavního příběhu. Zkrátka mezi jízdou na Chocobo, nesčetnými minihrami a náhodnými setkáními je méně momentů skutečného vyprávění. V podstatě je vše větší a hlasitější než dříve, ale díky tomu to taky míň funguje. Jako druhý díl trilogie Rebirth tak trochu postrádá pořádný začátek a chybí mu i pořádný konec. A jak by se dalo čekat, jeho příběh bude dávat menší smysl, pokud jste nehráli Remake. Příběh Rebirth samozřejmě dokáže nabídnout nějaké odpovědi. Na druhou stranu však vyvolává spoustu nových otázek – což samozřejmě přiměje fanoušky, kteří se budou dívat směrem k poslednímu aktu trilogie.

Co se týče audiovizuálního zpracování opět stejně jako v Remake se objevuje rozmazávání textur dokonce ve větší míře než dříve. Na výběr je dnes již klasiky režim výkonu, který se snaží držet při rozlišení 1080p – 1440p 60 fps, ale kolísá až ke 45 snímkům, V režimu Kvality je rozlišení 4k a 30 fps, ale ani v tomto režimu se nevyhnete rozmazaným texturám. Již vyšel Patch, který nabídl nárůst výkonu a doufám, že vývojáři budou s vylepšováním výkonu hry pokračovat.

Final Fantasy 7 Rebirth je skvělé pokračování. Zachovává si všechny nejdůležitější přednosti Remake, staví na skvělém soubojovém systému a vyniká v předvádění ikonického RPG prostředí. Pokud se vám Remake líbil bude se Vám líbit Rebirth.  Na dokončení hlavního příběhu si rezervujte přibližně 40 hodin a k dokončení slušného kusu vedlejších úkolů a volitelných aktivit klidně dalších 30, takže hra působí naprosto masivním dojmem. I přes svou velikost je Final Fantasy 7 Rebirth vzrušující zábavná působivá hra která je povinností pro milovníky skvělých her a RPG žánru.

Vývojáři: Squre Enix

Vydavatelství: Square Enix

Datum vydání: 29. 2. 2024

Česká lokalizace: Ne

Platformy: PlayStation 5

Článek RECENZE: Final Fantasy VII Rebirth se nejdříve objevil na GAME PRESS.