Naše flotila lodí se blíží k oběžné dráze planety a vy si v klidu hovíte v bezpečností kapsli, ve které budete co nevidět přemístěni na povrch. Na planetě se ale náhle objeví několik záblesků a rychlostí zvuku se k vaší lodí blíží tisíce raket. Obranné štíty jsou k ničemu a vy jste během několika vteřin obklopeni troskami lodí a zbytky mrtvých těl. Netrvá to ani minutu a vaše kapsle se jako zázrakem téměř netknutá ocitá zapíchnutá v písku a vy jste uvězněni uprostřed chaosu a během zuřivé bitvy jste vydání napospas.

Pokud jste hráli demoverzi Stellar Blade, tak jistě víte, že vám z této prekérní situace pomůže Tachy, další členka vaší Airborne Squad. Společně se pak vydáte vstříc hlavní misi, kterou je zbavit planetu tvorů Naytiba, kteří zdevastovali lidskou populaci. Lidstvo je ponořeno do temnoty a je jen na vás, abyste s tím něco udělali.

Že budu recenzovat Stellar Blade já, nebyl ani zdaleka původní plán. Ba naopak, hra mě svými trailery spíše odrazovala a já si říkal, že se beztak bude jednat o béčkovou hru, která své nedostatky bude skrývat za bujné křivky hlavní hrdinky. Člověk míní, osud mění a já jsem se do neznáma jménem Stellar Blade přece jenom vydal. A nemohl jsem být dále od pravdy. Stellar Blade je nejlepší hra, co jsem letos hrál a v následujících odstavcích vám vysvětlím onu výjimečnou známku, kterou si akční RPG od studia Shift Up z recenze odneslo.

Začátek hry byl relativně akční, což mi s ohledem na množství potřebných informací příliš nevyhovovalo. Ještě nejsem se dokázal pořádně zorientovat, začali se ke mě připojovat první postavy. Po Tachy, jejíž osud jsme mohli zjistit v již zmiňované demoverzi, se k EVE přidává Adam. Obyvatel Xionu je nám po ruce téměř neustále, a to díky dronu a slouží nám tak jako naše pravá ruka. Další postavou, kterou prozradily již zveřejněné trailery je Lily. Ta nám bude pomáhat s vylepšováním zbraní a našeho těla.

Příběhová kampaň zde sice nehraje prim, ale rozhodně není k zahození. Kromě pasáží, kde se budete pohybovat po otevřenějších mapách má hra velmi slušné tempo a akce číhá doslova na každém rohu. Skrze Stellar Blade jsem se prosekal za 20 hodin a posbíral jsem přibližně 40% trofejí. Po dokončení příběhu, který vám zde nebudu dále spoilerovat se vám odemkne nová obtížnost. Ta ale není jediným důvodem k tomu, abyste se do hry pustili znovu. Dalšími bonusy při opětovném hraní je speciální obleček a možnost hru dokončit s dalším koncem. Ty jsou celkově tři.

Kromě modelu hlavní hrdinky se největší péče dočkal soubojový systém. Stellar Blade je neskutečná řezačka s velkým množstvím kombinací, kterými své nepřátele můžete krájet hlava nehlava. Naytiba jsou ovšem pěkné otvory a s jednoduchým spamováním útoků si nevystačíte. K dispozici zde tak jsou i obranné mechanismy. Klasický úhyb a parírování jsou doplněny obrannými granáty, které jsou až nečekaně praktické. Je jen potřeba se naučit to, který v danou chvíli musíte použít. Novinka od korejského studia také také přináší 5 dovednostních stromů. Dva z nich jsou zaměřený na schopnosti Burst a Beta. Jejich zapojení při bojích je pro vaše přežití doslova nezbytné. Obecně byly souboje s elitními Naytiby a Alphami tou nejzajímavější a nejzábavnější činností. Musím zde ale vývojářům vytknout až nepříjemně velké zuby ve škálování obtížnosti. To ale není nic, co by vývojáři nemohli spravit nějakým jednoduchým patchem.

Dalším důležitým pomocníkem v boji s Naytiby je váš všudypřítomný dron. Ten nejenže umí skvěle skenovat okolní prostředí a označovat nepřátele, ale umí se také proměnit ve střelnou zbraň. Je-libo rakety, broky, klasické projektily či masorvoucí paprsek? Stačí se říct. Tuto extrémně cool palnou zbraň jsem moc často nevyužíval, ale nastaly momenty, kdy vás k tomu hra prostě donutila. Kromě omílaných boss-fightů musím zmínit výpravy, při kterých jste jinou možnost ani neměli. Kvůli statickému rušení vaše meče nefungovaly a hra se náhle změnila v temnou pasáž plnou hutné atmosféry, napětí a shnilých nepřátel, kterým nedělalo problém vás za cenu jejich života vylekat.

Stellar Blade od studia Shift Up vychází jako PlayStation 5 exkluzivita a je tak na místě se podívat, jak je na tom hra s podporou DualSense. Co se týče haptické odezvy ovladače, tak musím bohužel uznat, že už jsme byli svědky lepšího přizpůsobení. Sice v prstech cítíte poryvy větru a otřesy budov, ale jinak mi vše připadalo jako klasické vibrace. U adaptivních spouští je tomu ale zcela jinak a v záběru jsou téměř neustále.

Ach, ta grafika!

Při hraní Stellar Blade si člověk prostě všimne těch úžasných efektů spojených se sílou dnešního hardwaru a určitě ocení veškeré technické vymoženosti, u kterých mě často napadlo, zda se vývojáři jen prostě nepředvádí. Hra nabízí tři režimy zobrazení – Balanced, Quality a Performance. Osobně jsem si zvolil Performance, ale chod hry a její framerate není to, co bych zde chtěl vyzdvihovat. Tím je ona unikátnost, která ze hry vyzařuje. Během hraní jsem zažil nespočet momentů, kdy mi brada spadla až na zem a já nevěřícně koukal na ty čáry a máry na mé obrazovce. Stellar Blade je neskutečné vizuální představení a čistý next-gen zážitek.

Samozřejmě se musím vyjádřit i k modelu hlavní hrdinky. Původně jsem si myslel, že je to jen lákadlo na duševně jinak zaměřené hráče, kterým bude jedno, co se okolo děje a bude pro ně důležité to, jak dlouho se ještě hrdince budou houpat ňadra poté, co se přestane hýbat. Její „výbava“ je ale v příběhovém lore vysvětlena a hráč se tak ke konci hry kromě jiného dozví i tyto řekněme pikantní detaily. Nic to ovšem nemění na tom, že kdybych ještě bydlel s rodiči a během hraní Stellar Blade by mi do pokojíčku přišla maminka, tak bych se červenal až za ušima. Kromě zírání na poprsí můžete EVE přidělovat i množství oblečků. Je jich tu celá škála od vkusných vesmírných přes riflové minisukýnky až po spodní prádlo a mikinu s králičími oušky. Postupem času vzhled vaší postavy ale vůbec nevnímáte a soustředíte se na všechny ty zvraty a masivní souboje, díky kterým se krůčem po krůčku dostáváte na konec příběhu, jenž je bez debat EPICKÝ.

Epický ale není jen závěr hry, ale solidně hra působí taktéž jako celek, který je navíc podpořen úchvatným hudebním doprovodem a adaptivním soundtrackem. Stellar Blade se příliš nebrání srovnání s Nier: Automata a některé prvky si vypůjčil i ze soulovek. Jinak je ale hra po všech coulech unikátní. Množství různorodých nepřátel, krásné herní prostředí a character designeří se vyřádili i na vedlejších postavách a vendorech. Není to ale dokonalá hra a najde se zde i několik faktorů, které mi testování hry znepříjemňovaly. Kdybych měl vybrat některá negativa, tak zmíním nepříliš zajímavé vedlejší mise, jejichž premisa se nepříjemně opakuje a s nimi spojené dialogy, které když nesouvisí s hlavní dějovou linkou, tak jim chybí šťáva a působí nuceně a sterilně. Z čeho mi ovšem vstávali chlupy až na zádech byl finální boss, který mi dělal obtíže. Obtíže tak velké, že jsem se druhý den rozhodl, že jeho lokaci opustím a vrátím se do Xianu dodělat veškeré mini questy, pořádně se naleveluju a následně se vrátím a ukážu hře zač je toho loket. Jenže vůbec. Hra vás v závěru nikam nepustí a pokud se tak do poslední několika hodinové lokace vydáte nedostatečně vybaveni, tak se můžete seknout nadobro. Neexistuje zde ani ruční ukládání pozic, takže situaci se opravdu nevyplatí podcenit.

Stellar Blade mi doslova odfoukl papuče. Od hry jsem nic neočekával a přistupoval k ní spíše skepticky a ona se mi odvděčila dosud nejsilnějším herním zážitkem roku 2024. Hra byla během testování samozřejmě pod embargem a já doslova trpěl z toho, že se o své zážitky nemohu s někým podělit dřív. Stellar Blade je absolutní Must-Have titul, který děla čest nejen vývojářskému týmu, ale i konzoli PlayStation 5.

Článek RECENZE: Stellar Blade – Kočičí ouška a povolení zabíjet se nejdříve objevil na GAME PRESS.