Když se vydáme na cestu do tajemného světa plného bohů, magie a hrdinských činů, objevíme hru Critical: Svatyně. Tato inovativní desková hra, přinášená v češtině společností Albi, přetváří tradiční koncept rolových her do podoby, která je přístupná i pro úplné začátečníky. Critical: Svatyně kombinuje napínavé dobrodružství s hlubokým příběhem, který hráče vtáhne do svého fantastického světa.

Dnes se nebudeme bavit o klasické deskové hře, ale spíše o hře na hrdiny. Role-playing game (RPG), neboli hra na hrdiny, je typ hry, v níž hráči přebírají role fiktivních postav v imaginárním světě. Hráči spolu navzájem a s prostředím hry interagují podle pravidel a směrnic, které stanoví Pán hry (Game Master), nebo také vypravěč. Tento typ hry klade důraz na vyprávění příběhu, řešení problémů a interakci mezi postavami, což vytváří jedinečný a často velmi osobní herní zážitek.

Některé RPG hry jsou už natolik sofistikované, že do nich proniknout není vůbec snadné. Výjimkou je Critical: Svatyně, fascinující hra, která přetváří tradiční koncept RPG do podoby přístupné a stravitelné i pro úplné začátečníky.

Tento titul vydala v češtině před pár týdny společnost Albi a hráčům nabízí jedinečný zážitek z dobrodružství koncipovaného jako televizní seriál, což z ní činí nejen hru, ale také nezapomenutelný příběhový zážitek. Jeden z hráčů se ujme role vypravěče a musí mít nastudovaná pravidla do nejmenších detailů, ale především musí mít vypravěčské a průvodcovské nadání, protože na něm hra ve své podstatě stojí a padá. Doporučený věk je od 14 let, což odpovídá roli vypravěče, ale ostatní hráči, dobrodruzi, kteří mají volné pole působnosti, mohou být i o něco mladší.

Hra je zasazena do tajemného světa za Neveenským mořem, kde se nachází souostroví Crescent, kolébka bohů. Tento svět je rozdělen na osm baronství, kde bohové, pololidské a polozvířecí bytosti ovlivňují každodenní životy lidí. Každý z těchto bohů poskytuje lidem určité dary a magii, jež je patrná na jejich tělech ve formě tetování. Společnost je organizována cechy, které řídí politický život pod dohledem bohů. Avšak moc cechů slábne a baroni začínají bojovat o moc, zatímco magie pomalu mizí. Všechny příběhové a hrdinské aspekty hry odpovídají nejtypičtějším fantasy prvkům nebo klišé, což v kontextu této hry působí velmi pozitivně.

Critical: Svatyně se skládá z devíti epizod, každá trvající kolem 30 minut, což umožňuje hráčům snadno zařadit hru do svého programu. Každá epizoda nabízí intenzivní zážitek plný napětí a dobrodružství. Hráči mohou převzít roli Pána hry, který řídí průběh dobrodružství a odhaluje příběh, nebo mohou hrát za různé postavy, jež interagují se scénářem. Role vypravěče je opravdu klíčová, protože celá hra stojí a padá na jeho schopnosti zabavit ostatní a vtáhnout je do děje. Je to vypravěč, kdo vytváří atmosféru, interpretuje pravidla a rozhoduje o výsledcích akcí hráčů. Schopný vypravěč může z obyčejné hry udělat nezapomenutelný zážitek plný napětí a emocí.

Co je skvělé, oproti klasickým hrám na hrdiny, kdy každá příprava dobrodružství vyžaduje dlouhé hodiny plánování a vymýšlení příběhů, zde jsou jednotlivé epizody pro vypravěče připraveny a tvoří mu tak „koleje“, jež už jen obohatí svým projevem. Pro zjednodušení vyprávění jsou k dispozici i karty scénářů, které může vypravěč ostatním hráčům ukázat, aby věděli, kde se zrovna nacházejí. A když už jsem u tohoto faktu, zmíním, že vypravěč potřebuje trochu soukromí a má k tomu velkou a nádherně ilustrovanou zástěru. Tyto karty scénářů se dají umístit právě na tuto zástěnu, což je šikovná vychytávka, za níž musím autory pochválit. A to platí nejenom pro karty lokací, ale taktéž pro příšery, které hrdinové potkají. Hrdinové tak vidí krásnou ilustraci jednotlivých nestvůr s nimiž musí zkřížit meče a z druhé strany vidí vypravěč informace, silné a slabé stránky dané nestvůry.

Pokud bych měl zmínit ještě jeden pozitivní aspekt hry, je to určitě příběhová hloubka. Každá epizoda přináší nové záhady a výzvy, jež hráči musí překonat. Příběh se postupně odkrývá, jak hráči postupují hrou, což udržuje napětí a zvědavost. Hráči se mohou těšit na setkání s různými postavami, objevování tajemných míst a boj s nebezpečnými protivníky. Každé rozhodnutí, které hráči udělají, může ovlivnit průběh příběhu a konečný výsledek jejich dobrodružství. Ano, je pravda, že nemají úplnou volnost pohybu, a to je právě úloha vypravěče, aby je navedl do předpřipravených kolejí a dával jim šikovně na výběr jen možnosti obsažené ve scénáři.

Komponenty hry jsou navrženy s důrazem na detaily a estetiku. Balení obsahuje vše potřebné pro plynulý herní zážitek: karty postav, schopností, vybavení, herní mapu a i takový jemný detail jako je popisovatelná destička pro jméno hrdiny. Ilustrace, které doprovázejí herní materiály, jsou působivé a přispívají k celkové atmosféře hry. Každý prvek je pečlivě navržen tak, aby hráčům poskytl co nejvíce imersivní zážitek.

Pochopitelně, vy, kteří už máte za sebou nejedno sezení u velkých, resp. tradičních her na hrdiny, budete Critical: Svatyně považovat za nudnou záležitost, která vám bere onu volnost, s níž chcete pracovat. Pro ně však hra není ani určena. Nicméně je zapotřebí ji chápat úplně jinak. Je naprosto vhodná pro ty, kteří by rádi do RPGček pronikli, a v tom exceluje díky své jednoduchosti a trochou toho vodění za ruku.

Jinak řečeno, hra je navržena tak, aby byla přístupná především pro začátečníky. Její pravidla jsou jednoduchá a intuitivní, což umožňuje hráčům snadno se ponořit do příběhu bez dlouhých příprav. Tento přístup k pravidlům a herní mechanice činí Critical: Svatyně ideální volbou pro ty, kteří chtějí objevit kouzlo her na hrdiny, ale nemají zkušenosti nebo čas na složitější hry.

CZ Distributor: Albi

Počet hráčů: 2 – 5 hráčů (jeden hráč je vypravěč a ostatní jsou hrdinové)

Přibližná herní doba: 30 minut (dá se stihnout, může se však protáhnout v závislosti na nápaditosti hrdinů)

Doporučený věk: 14+

Článek DESKOVKA: Hra na hrdiny pro začátečníky, to je Critical: Svatyně se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Pro příznivce hry Karak 2 si Albi připravilo příjemnou zprávu. Připravuje rozšíření s názvem Imperium, které by mělo dorazit ještě letos 1. října. Přinese řadu novinek včetně systému pro souboje mezi hráči. Kromě toho hráči získají nový cíl, korunu Imperátora, která kromě velké moci přinese i velkou zodpovědnost. Při soubojích se budete připravovat o suroviny. Těšit se můžete na pět nových hrdinů, dva nové typy nestvůr a několik nových typů krajiny.

---

Související články:

• Recenze hry Karak 2 (recenze)
• Očekávaná rodinná hra Karak 2 je tu (novinka)
• Albi chystá Parky, pokračování Karaku a další rodinné hry (chystá se)
• Vyzkoušejte Karak, původní českou rodinnou hru (představení)

---

The post Na podzim přijde rozšíření Karak 2: Imperium appeared first on Hrajeme.cz.

V zasněžené Sibiří, kde se krajina mění v divokou tajgu, spadl obrovský meteorit nedaleko řeky Tunguska. Tento úkaz probudil starobylé zlo, které začalo pohlcovat krajinu korupcí. Právě zde se odehrává příběh deskové hry Expedice, jenž nás znovu zavede do dieselpunkového univerza, známého z populární hry Scythe. Tato hra nabízí zcela nový zážitek z prozkoumávání, sbírání artefaktů a bojů s korupcí, přičemž zachovává určité atmosférické prvky svého předchůdce. Na první dobrou má tedy tento titul zaděláno být úspěšnou hrou. Pojďme se tedy na to postupně podívat zda se to autorům opravdu povedlo nebo ve mně Expedice zanechala nějaké pochybnosti.

Hra je určena pro 1 až 5 hráčů a jedna partie trvá přibližně 60 až 90 minut s doporučeným věkem od 14 let. Je kompetitivní, řízená kartami a využívající především engine building. Hráči hrají karty, aby získali sílu, důvtip a jedinečné schopnosti dělníků, přesouvají své mechy na tajemná místa, sbírají karty nalezené mezi jednotlivými dílky a používají dělníky, předměty, meteority a úkoly k vylepšení svých mechů. Sílu a důvtip pak využívají k likvidaci korupce.

Důležité je zmínit, že stejně jako legendární Scythe, tak i Expedici nám přinesla v českém jazyce společnost Albi. A když už jsem u jazykové mutace, musím Albi pochválit za moc hezký překlad bez jakýchkoliv překlepů nebo nejasností. Navíc je fajn, že milovníci tohoto univerza, kteří úplně nerozumí angličtině mají možnost si rozšířit svoji sbírku her v češtině.

Expedice je samostatná hra od designéra Jamey Stegmaiera, jenž nás vede na dobrodružnou výpravu na Sibiř, kde se hráči ujímají rolí expedice vedené Dr. Tarkovským. Resp., každý hráč si vezme mecha, k němuž si vezme pilota a zvířecího spojence. Vaším úkolem je zkoumat důsledky pádu meteoritu a bojovat proti prastarému zlu. Hrdinové, jež se po válce vydali na Sibiř, doufají, že naleznou artefakty a dosáhnou slávy. Přestože má hra mírně odlišné mechanismy než původní Scythe, autoři se snaží zachytit stejný pocit napětí a objevování, avšak s temnějším a nadpřirozeným nádechem.

Důležité je v předchozí větě slůvko „snaží“ a autorům se tak spíše nepovedlo ten veškerý potenciál atmosféry využit. Po několika partiích jsem si uvědomil, že celá hra je vlastně závod o sbírání jednotlivých trofejí, resp. mincí a veškeré to nádherně udělané pozlátko v podobně velmi kvalitní produkce zůstává nevyužité. Protože jsem se přestal zajímat o to, zda si vezmu kartu předmětu, úkolu nebo meteoritu s vidinou získaného efektu, ale uzmul jsem si třeba kartu úkolu, jen proto, abych jej měl a dosáhl tak na hvězdu. A to, že jsem získaný efekt nevyužil je ve své podstatě jedno. Najednou jsem přestal vnímat, co je na kartách napsané, jak vypadají a sbíral jsem je jen kvůli hvězdám.

Ale pojďme k tomu veselejšímu. Tedy k produkční hodnotě, která je opravdu na vysoké úrovní a je radost se jednotlivými komponenty jen prohrabovat, kochat a užívat si nádherné ilustrace. Navíc je vše uloženo v dobře navrženém insertu, což ušetří nějakou tu korunu.

Když se podíváme na komponenty hry, Expedice přichází ve velké krabici, jenž je plná detailních miniatur mechů a velkých hexagonálních mapových dílků. Tyto dílky, resp., spíše díly tvoří mapu, která je rozdělena do tří kategorií (jih, střed, sever) a jsou umístěny lícem nahoru (jižní lokace) a lícem dolů (střední a severní lokace). Zde bych moc rád zmínil jeden moc hezký prvek, že jednotlivé karty nejsou rozděleny do velkých hromádek z nichž si jednu kartu líznete, ale jsou spjaté z jednotlivými dílky. Hráči si během svého tahu vybírají dvě ze tří možných akcí (pohyb, sběr, hraní) a provádějí je v libovolném pořadí. Resp., v Scythe jsem si vybírali akci, kterou chceme provádět a v dalším tahu ji není možné provést, zde to funguje inverzně. Vybíráte si akci, jenž nechcete provést a zbývající je možné realizovat a v dalším tahu vybíráte jinou, jenž nebudete provádět. Jakmile hráči získají čtyři hvězdy splněním čtyř cílů z osmi možných, hra končí, a body (mince) se počítají.

Jednou z klíčových součástí hry je správa karet. Karty nejsou fyzicky drženy v ruce, ale jsou uspořádány po levé straně desky mechu hráče. Když je karta zahrána, přesune se na pravou stranu desky. V určitém bodě je třeba znovu aktivovat karty, což znamená vrátit karty zpět na levou stranu desky. Vcelku jednoduchý princip. Karty mají různé typy: úkolové karty, jenž lze vyřešit, předmětové karty, které lze upgradovat, a karty meteoritu, které lze sloučit. Tyto karty poskytují různé bonusy zvyšující s každým dalším sloučením.

Tematicky hra zachovává stejné univerzum jako Scythe, s dechberoucím uměním Jakuba Rozalského. Tentokrát je vše temnější a nadpřirozenější: meteorit, který dopadl v Sibiři, probudil prastaré zlo. Expedice se vydávají do oblasti, aby zjistily více o tomto fenoménu a pokusily se zbavit zemi korupce. Tohle je za mě opravdu super věc a ještě jednou musím fakt vyzdvihnout ilustrace a vůbec estetický styl.

Další věcí, která může trochu zamrzet je minimální interakce mezi hráči. Opravdu není tak výrazná jako ve hře Scythe. Tím, že nedochází k bitvám, tak si ve své podstatě každý jede to svoje a jedinou interakcí mezi hráči je blokování jednotlivých území. Proč to zmiňuji? Abyste mohli získat hvězdu, nestačí ji jen splnit, ale musíte dojít na jedno místo na herní mapě a zde se s tímto faktem „pochlubit“. Super nápad a oceňuji jej, nicméně ve větším množstvím hráčů je to spíše problémem. Ve 4 nebo 5 hráčích, kde dochází k zbytečnému prodlužování doby partie blokováním, aby hráči nemohli dojít na tento mapový díl, až na několik hodin a hraní je pak již spíše strastí než zábavou. Proto se mi nejlépe Expedice hrála ve 2 nebo 3 lidech. Případně má vcelku dobrý sólo mód, který taktéž stojí na uvážení– prostě taková klasická automata ve stylu Stonemaier Games. Osobně jsem se těšil na další souboje mechů nebo vylepšený soubojový systém, ale nic z toho se nekoná.

Co se týče znovuhratelnosti vidím zde značné rezervy. Třeba v minimálních rozdílech pilotů mechů nebo jejich spojenců. Ti dělají téměř to samé a každá hra je tedy takřka stejná ať hrajete za jakéhokoliv mecha.

Možná to na vás působí, že jsem na tento titul přísný a vůbec jsem si ho neužil. To by však úplně nebyla pravda. Jen jsem chtěl poukázat na některé neduhy, které mi přijde, že by šlo vyladit pár drobnými úpravami některých herních prvků. Navíc dalším elementem bylo velké očekávání, které ve mně vyvolala původní hra Scythe. Opravdu záleží na herní skupině, s níž se do hry pustíte a jak často hru dostanete na stůl. Jestli ji vytáhnete jednou za čas (kvartál) budete nejspíše spokojení, pokud vám sedne téma. Nicméně, pokud plánujete hrát Expedici na téměř každodenní bází, dostaví vám nejspíše stejný pocit jako mně, že jde o závodní hru, v níž jde vše ostatní stranou a důležité je sbírat jen mince a trofeje a nic ostatního vás nebude zajímat.

Původní hra Scythe se odehrávala v alternativní časové linii, kde obří roboti a tajemná továrna formovaly svět po první světové válce. Expedice pokračuje v tomto vyprávění, ale místo války se zaměřuje na objevování a boj s korupcí v divoké Sibiři. I když se jedná o samostatnou hru, mnoho hráčů ocení návrat do tohoto pěkného světa.

CZ Distributor: Albi

Počet hráčů: 1 – 5 hráčů – ideální ve 2 až 3  hráčích

Přibližná herní doba: 90 minut (počítejte spíše dvě hodiny)

Doporučený věk: 14+

Článek DESKOVKA: Expedice je další hra ze světa Scythe se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Desková hra Čtyři zahrady, navržená českým deskoherním autorem Martinem Doležalem, přináší do světa stolních her svěží závan inovativními herními mechanismy a okouzlujícím herním designem. Hra, kterou u nás přineslo na pulty obchodů vydavatelství Albi, vznikla již v roce 2018 vydavatelstvím Korea Boardgames a o dva roky později zaplavila trh v Jižní Koreji. Později díky Dice Tower Essential vyběhla v USA a v roce 2023 i u nás. Hra se jako taková navíc pyšní unikátní komponentou – třírozměrnou překrásnou pagodou hrající klíčovou roli.

Hra nás přenáší do starověkých zemí Asie, kde hráči soupeří o to, kdo vybuduje nejkrásnější zahradu kolem centrální pagody zasvěcené čtyřem bohům. Hráč, jenž dokáže nasbírat nejvíce bodů za své zahrady, bude korunován novým vládcem království. Jedno toto klání je vhodné pro 2 až 4 hráče starší 10 let a zabere přibližně 45 minut, což mohu potvrdit, že se reálně dá stihnout včetně úvodní velmi krátké přípravy hry.

Jak jsem lehce nastínil, příběh hry se odehrává v mystickém království, kde královna onemocněla a svolala svůj lid, aby vybral jejího nástupce. Ten, kdo postaví nejkrásnější zahradu, získá korunu. Následníka vybírají sami bohové sídlící v pagodě. Hráči tedy nejen budují své zahrady, ale také se snaží získat přízeň bohů.

Herní mechanismy jsou založeny na chytrém využití karet v ruce a sbírání sad, přičemž hráči využívají rotující pagodu k získávání zdrojů. Pagoda je rozdělená do čtyř úrovní, přičemž každá úroveň poskytuje různé zdroje – dřevo, kámen, trávu a vodu. Hráči musí pagodu otáčet a získávat zdroje potřebné k dokončení svých zahradních karet. Každá karta zobrazuje panoramatickou část zahrady a hráči je musí postupně dokončovat, aby získali body nebo výhody ke snadnějšímu dalšímu postupu hrou.

K provádění jednotlivých akcí hráči používají karty, které mají ve své ruce – návrh části zahrady, získání zdrojů, ať už z pagody nebo za pomocí žolíka si vybrat, jenž chtějí ze společné zásoby surovin nebo využít rikšu k umístění surovin ze své zásoby na karty zahrad, které chtějí postavit. Asi nejzásadnější herním akcí je získávání surovin z pagody. Právě tato akce dovoluje otočit pagodu a získat konkrétní zdroje. Každá úroveň pagody má na svých čtyřech stranách různé hodnoty zdrojů, od nuly až po tři zdroje. Vtip je však v tom, že hráči mohou získat pouze ty zdroje, které jsou aktuálně zobrazené na straně pagody, jenž je k nim otočená.

To vytváří dost napínavé a především nepředvídatelné situace, kdy se váš plán nezdaří, protože hráč před vámi pohnul pagodou tak, že potřebné suroviny nenasbíráte. Navíc je dost důležité, jakým způsobem s ní hráči manipulují. Každá karta umožňuje otočit pagodu jiným způsobem, přesněji řečeno, kterým patrem je možné hýbat, což znamená, že hráči musí pečlivě zvážit, kdy a jak otočit pagodu, aby získali potřebné zdroje. Vypadá to, že by to mohlo být poměrně strategické, ale jak jsem zmínil, vzhledem k faktu, že vaše plány protihráči dokáži zmařit během jednoho kola, jde spíše o velmi příjemnou rodinnou hru než o hluboké analytické dumání ve stylu euro her. Ale troufám si říct, že na tuto cílovou skupinu autor ani nemířil.

Hra také zahrnuje mírně škodící prvek, kdy hráči mohou přímo ovlivňovat skóre ostatních. Když hráči dokončí panoramatickou kartu, získávají mimo jiné body na jedné ze čtyř bodových škál bohů. Každá škála má omezený počet bodů, jenž mohou hráči získat, a jakmile hráč dosáhne maxima, může začít snižovat skóre ostatních hráčů na této stupnici. Tento prvek přidává hře míru interakce a soutěživosti.

Komponenty hry jsou vysoce kvalitní a zahrnují krásně zpracovanou 3D pagodu, která je pevná a odolná. Tedy skládat ji nebylo úplně snadné, ale při manipulaci s kartonem a plastovými části to tak občas bývá. Nicméně jedno velké, ale opravdu velké plus u mě autoři mají díky parádnímu insertu, kde má vše své místo. Včetně jednotlivých pater této pagody. A samotné postavení jednotlivých pater je už jen otázka opravdu 10 sekund i u lidí, kteří nejsou úplně manuálně zruční. Věřte mi, to už pak zvládne každý. Karty jsou dobře čitelné a jejich design přispívá k celkovému estetickému dojmu hry. Dřevěné figurky zdrojů jsou také příjemné na pohled i na dotek a přispívají k celkovému pocitu z hry. Jejich použití pro stavbu jednotlivých částí zahrad jsou navíc propojeny s vyobrazením zahrady, tzn., kde je na části zahrady voda, tak je i voda potřebným zdrojem k její výstavbě.

Čtyři zahrady je hra, jenž osloví hráče, kteří mají rádi rodinné hry s vysokou mírou interakce. Hra nabízí zajímavou kombinaci sbírání sad a správu zdrojů s inovativním prvkem rotující pagody přinášející nové výzvy při každé partii. Hra je relativně rychlá a přístupná, což ji činí ideální volbou pro herní večery s přáteli nebo rodinou. Osobně ji mám „v hlavě“ a v poličce zařazenou vedle titulů jako Výpravy do minulosti, Kvedlalové z Kvedlinburgu nebo Azul. Ano, jde o hry herně naprosto odlišné, ale společnými jmenovateli jsou již tolikrát zmíněná rodinná hra, svižnost a nenáročnost pravidel. Když už jsem u nich, tak jejich přečtení nezabere více jak deset minut a jejich pochopení je opravdu snadné.

CZ Distributor: Albi

Počet hráčů: 2 – 4

Přibližná herní doba: 45 minut

Doporučený věk: 10+

Článek DESKOVKA: Staňte se vládcem ve hře Čtyři zahrady se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Nový fascinující svět plný kouzel a mystiky přichází s novou deskovou hrou Čarodění, kde každý tah odhaluje nové možnosti. Vybudujte a veďte svůj klan čarodějnic k vítězství v této čarovně rodinné hře.

Ponořte se do světa magie s krásně ilustrovanou českou hrou Čarodění, kterou vydá společnost Albi během července. Tato rodinná hra, vytvořená Michalem Peichlem a Veronikou Vondrovou, hráče zavede do role vůdce klanů čarodějnic. Úkolem bude přijímat nadané kouzelnice a vést je k získávání magických surovin, předmětů a receptů na lektvary. Každá učednice musí prokázat své schopnosti uvařením jednoho z roztodivných lektvarů, aby se mohla stát právoplatnou členkou vašeho klanu.

Hráči se střídají v tazích po směru hodinových ručiček, až do chvíle, kdy někdo splní předposlední cíl pod herním plánem nebo dojde balíček čarodějek či lektvarů, což signalizuje konec hry. Cílem je získat co nejvíce vítězných bodů za čarodějky ve svém klanu, uvařené lektvary a získané magické nástroje. Jakmile čarodějka uvaří kterýkoliv lektvar, ona i lektvar se stanou trvalou součástí hráčova klanu, přinášející mu vítězné body na konci hry.

Článek Kouzlení na cestě k vítězství, to je Čarodění se nejdříve objevil na GAME PRESS.

V polovině 19. století byla Barcelona již témeř 150 let považována za strategickou pevnost pod správou armády, a proto nebylo dovoleno rozšiřovat město mimo jeho hradby. V důsledku toho se domy a továrny tísnily na omezeném prostoru a Barcelona se stala nejlidnatějším městem celé Evropy. Krátce pote, co byly hradby konečně zbourány, představil Ildefons Cerda, považovaný dnes za zakladatele urbanismu, svůj projekt nové části Barcelony, jež byla tak zoufale zapotřebí.

Ve hře Barcelona se ujmete role stavitelů z 19. století, kteří se podílejí na rozšiřování města. Vašim úkolem bude stavět domy, kde naleznou přístřeší obyvatelé, kteří se rozhodli opustit staré město. Dále budete stavět ulice, vytvářet tramvajové linky a zajišťovat veřejnou infrastrukturu. Můžete dokonce experimentovat s modernismem, novým architektonickým a uměleckým stylem, který získává na oblibě mezi boháči.

Sám bych hru lépe nepopsal, jako tomu je ve výtahu z pravidel výše. Nová kompetitivní hra vydaná v českém překladu společností Albi, primárně dimenzovaná pro 3 hráče, přináší hned několik do sebe zapadajících unikátních mechanik v nádherně tématickém světě města Barcelony. Hra nevtáhne jenom díky neuvěřitelně vybalancovaným akcím, ale i nádherně zpracovaným komponentám z perfektního materiálu.

Hlavní alfou a omegou celého opusu jsou povinné kroky, které se nezdají nijak zajímavé na první pohled, avšak během hraní první, druhé, třetí partie zjistíte, jak moc je důležité nad nimi přemýšlet. V principu se jedná o klasický worker-placement, kde položíte dva měšťany na sebe a spustíte příslušné akce. Kromě těch však po splnění akcí musíte zkontrolovat podmínky pro stavbu obytné budovy. Ta musí být vždy postavena, pokud je to možné a přibližuje Vám tak potenciální konec hry, který nemá předem stanovený počet kol. Díky tomu, že měšťané odejdou do postavené budovy zároveň opět odemykají použitou akci pro nové příchozí. Hře tato pomyslná akce stavby domu dodává dodává neuvěřitelné grády. Jednak využití měšťanů zvyšuje celkové body, ale zároveň může aktivovat jiné dílčí akce jako je postup na různých stupnicích. Funguje to zde perfektně a nějak si neumím představit, jak lépe by to šlo vymyslet, aby vše drželo téma daného konceptu.

Těchto akcí je celkem 11, některé zajímavější, některé méně, avšak důležitý je element jejich spouštění. Herní plán je přizpůsoben skutečnému městu, čili posázen ulicemi primárně ve vertikálním a horizontálním směru, přičemž křížení těchto ulic přímo nabádá pro tento, již zmíněný, worker-placement. Vždy tak aktivujete minimálně dvě akce „ze shora“ a „zprava“. V základu předtištěné akce jsou sice příjemně fungující, nicméně jsou k dispozici i destičky, kterými tyto efekty můžete zrandomizovat. Díky tomu vzniká fenomenální znovuhratelnost a není třeba se bát, že by hra v určitých kombinacích byla nehratelná z pohledu možností, či zábavnosti. Když k tomu připočítáte ještě fakt, že středem do kříže vede jedna ulice, která Vám může spustit ještě třetí akci, která taktéž může být náhodně zmodifikována, dostáváte skoro kompletně jinou hru.

Jak hra ubíhá, město se pomalu začíná doplňovat žetony z Vaši hráčské desky. Herní plán tak začíná být urbanističtější, zatímco ten osobní odemyká více možností. Jako perfektní příklad uvedeme „inventář“. Ten je uzamčen dlažebními kostkami a když si jej přejete rozšířit, musí být zkrátka někde udány. Vložíte je tedy do oblasti „chodníku“ na vedlejším herním plánu, díky čemuž získáte i jednorázový bonus. Váš benefit tedy nebyl pouze rozšíření inventáře, ale zároveň i třeba surovina a body na konci hry. Tímto způsobem poté fungují i křižovatky, cesty, cestující tramvají atd.

Přišlo nám až neuvěřitelné, jak fenomenální počin skrývá tato krabice. Naprosto všechny akce jsou skvěle vybalancované. Nenarazili jsme tak ani na jednu, kterou bychom vyloženě nechtěli dělat. V kombinaci s parádní tématikou, která naprosto vtáhne a nepustí až do konce a ve finále skvěle vymyšlené ukončení hry stavbou domů, ve kterých budou žít nový měšťané, dostáváte absolutní opus letošního roku a uvidíme, zda v tomto žánru bude v roce 2024 překonán.

CZ Distributor: ALBI

Počet hráčů: 1–4 (doporučujeme hraní ve třech)

Přibližná herní doba: 60 – 90 minut

Doporučený věk: 14+

Článek DESKOVKA: Barcelona – Znovuobnovení města po rozpadu pevnosti… se nejdříve objevil na GAME PRESS.

V roce 2028 jsme objevili data zašifrovaná do krátké sekvence genetického kódu sdílené všemi pozemskými organismy, zděděné po našem posledním společném předkovi. Každá buňka na planetě obsahovala mapu hvězdné oblohy, která ukazovala k místu ležícímu uvnitř našeho galaktického ramene. Trvalo celou další generaci, než došlo k realizaci největšího stavebního projektu lidských dějin: ISS Vanguard, první vesmírné lodi schopné mezihvězdných letů, sestavené kolem jádra mimozemského vraku nalezeného v hloubi Sibiře.

– Kapitán Morgan Wayman, velící důstojník ISS Vanguard

Než začneme, tak bych jenom rád upozornil, že i přes veškerou snahu zamezit jakýmkoliv spoilerům je možné, že něco málo informací vyplyne na povrch. Hra je zkrátka natolik objevitelská, záhadná a příběhová, že zamezit jakémukoliv úniku zkrátka nelze.

ISS Vanguard je silně kooperativní vesmírné dobrodružství pro sice až čtyři hráče, ale silně Vám jej doporučíme hrát maximálně ve dvou a to jenom pro sdílení zážitku. Spolu tak můžete otevřít naprosto gigantickou krabici, vyloupat a složit veškeré komponenty, což Vám na první sezení zabere dobré dvě hodinky a připravit se na tutoriálovou misi, která v našem případě zabrala 6 hodin do prvního oficiálního uložení. Jak už jste asi pochopili, tak se nejedná o herní kousek pro každého. Používání obsahu krabice bych tak přirovnal k jiné obrovské hře Gloomhaven, kde je zkrátka více než vhodné mít k dispozici velký stůl, ze kterého není potřeba sklízet komponenty aby jakékoliv hraní zkrátka mohlo navázat bez opětovného setupu. My tuto možnost měli a tak jsme hráli a hráli a hráli.

Nahlédnout pod víko je jedna velká radost. Ilustrace všech karet krásně vystihuje Sci-fi tématiku cestování vesmírem. Miniatury si přímo říkají o nabarvení. Obaly karet jsou nejenom funkční, ale mají i svůj herní mechanismus a ve finále Sešit pravidel, Planetopedie, Palubní deník, Operační deník, Atlas planetárních soustav, Lodní kniha a komiksový prolog posouvají veškeré herní dění o úroveň víš. Připravte se tak na různá vyhledávání v gamebooku, společné rozhodování v příběhu a ve finále i zapisování mimořádných aktivit. Co nás však poměrně zamrzelo je produkční hodnota spousty komponent. Krabičky sekcí, ve kterých uchováváte svoje akční karty a kostky, jsou z toho nejlevnějšího a nejtenčího plastu a spousty desek jsou z toho nejměkčího  papíru, takže se kroutí co to jenom jde. Ve finále se to však dá i odpustit, jelikož s těmito komponenty běžně neprobíhá manipulace a tak zkrátka mohou jenom ležet.

Hra jako taková by se dala rozdělit do dvou sektorů: Průzkum planety a Řízení lodi. Po odehrání obou jste teprve vyzvání k uložení hry. Je sice pravda, že čím déle hrajete, tím je hra rychlejší, jelikož zkrátka máte osvojená pravidla, avšak stejně počítejte s cca 3 hodinovým hraním obou sektorů dohromady. Průzkum planety je hlavní herní mechanismus, kde zkrátka budete přistávat v různých oblastech a řešit jejich mise, ať už to jsou místní neduhy, sběr materiálů, či zkrátka objevování okolí. V řízení lodi poté využijete nasbírané materiály a zkušenosti k vylepšení posádky, přepravní lodi a samozřejmě samotné ISS Vanguard.

Vyrážíme na první misi! Té se účastní vždy čtyři týmy v čele s veliteli daných sekcí. Ačkoliv jsou sekce rozděleny Bezpečnost, Vědu, Průzkum a Techniku, tak herně kromě práva veta při rozhodujících situacích a v rozdílném počtu kostek, nemají žádný význam. Ve hře dvou hráčů navíc každý ovládá dvě tyto sekce, ale i tak se tváří všechny samostatně. Kostky jako takové jsou velice rozličné. Nejenom, že se liší ve třech barvách což má svůj význam, ale zároveň má každá z nich jiné množství potřebných symbolů na stranách. Tyto symboly si tu vysvětlovat nebudeme, ale asi lze odtušit, že jejich hození je potřeba pro splnění podmínek během misí. Pokud tak nejste fanoušci řešení situací za pomocí kostek, tak tento titul rozhodně nebude pro Vás, avšak pokud na ně máte prostě jenom smůlu, tak je zde spousta situací, díky kterým budete moc přehodit, či přetočit danou kostku. K tomu všemu má každá sekce ještě své akční karty, které Vám během těchto situací napomáhají a při nabírání frček pro své velitele vznikne i decentní deckbuilding, který zajisté ocení labužníci této mechaniky.

Každá „postava“ teď může začít řešit své akce. Těch je v základu pět. Přesun, Odpočinek, Příprava, Odlet a Zvláštní akce, která je alfou a omegou. Tyto akce, alias základní herní mechanismy, jsou velice intuitivní a tak je v celku jasné, že pohyb slouží pro přesun, odpočinek pro obnovení kostek a zvláštní akce pro řešení situací na políčku, na kterém právě stojíte. O čem my si však povíme, je pozadí těchto herních mechanismů. Každá mise vám kromě příběhu přinese i různé podmínky, které musíte plnit. Jednou tak pro pohyb musíte hodit kostkou zranění a jindy rovnou vypotřebovat barevnou kostku. Když budete chtít obnovit své kostky odpočinkem, tak musíte vypotřebovat materiál, který jste si na planetu dovezli a to je samozřejmě v omezeném množství atd. Ve finále se tak můžete čistě hnát pouze za svým cílem a minimalizovat tak potenciální ztráty. My však doporučujeme nespěchat a snažit se objevovat svět co to jenom jde a to i za cenu potenciálního neúspěchu.

Ať už mise skončí úspěchem, či neúspěchem, vracíte se zpět na ISS Vanguard do druhé části hry, což je správa samotné vesmírné lodi. Zde tak očekávejte léčení posádky, výzkum nových organismů, vývoj nových součástek lodi, či vybavení pro jednotky a v neposlední řadě přípravu na další misi. Celý tento proces zabere na začátku přibližně hodinku, ale postupem času se vše zrychlí.

ISS Vanguard obsahuje gigantické množství obsahu avšak pouze jeho minimum Vám mohu zmínit, jelikož objevování už i samotných pravidel je zábava sama o sobě. Můžete tak očekávat zapečetěnou obálku plnou překvapení, několik plot twistů v průběhu samotného hraní, tajné karty, které je velice těžké během průchodu objevit, parádní příběh pro milovníky Sci-fi a spoustu dalšího. Pokud bych to měl shrnout, tak očekávejte nadupanou mezi-planetární hru na desítky, ne-li stovky hodin, plnou kooperace, zvratů, příběhů, objevování a zničených zad u kroucení se na židli. Pokud si nemůžete udělat čas na hraní pár hodin v kuse a musíte odbíhat například kvůli dětem, tak tento opus opravdu není pro Vás a zvažte jeho zahrání až tu možnost mít budete. Ošidili byste se tak o zážitek, který pro někoho může být i na celý život. Pokud jste navíc milovníky vesmíru a her tohoto žánru, tak si i ten poslední bodík v závěrečném hodnocení přičtěte.

CZ Distributor: ALBI

Počet hráčů: 1 – 4

Přibližná herní doba: 120 minut (reálně počítejte 2x tolik na každou partii do uložení)

Doporučený věk: 13+ (doporučíme spíš dospělé publikum)

Článek DESKOVKA: ISS Vanguard – Mezihvězdný survival… se nejdříve objevil na GAME PRESS.

„Ve hře Lords of Ragnarök ztělesňují hráči hrdiny ze severských mýtů, kteří dobývají území, bojují se zuřivými nestvůrami a staví monumenty severským bohům. Postupně se střídají v tazích po směru hodinových ručiček, dokud některý z nich nesplní jednu ze tří podmínek nutných pro vítězství NEBO hra neskončí Ragnarökem.“

– Cíl hry

Jak již popisek naznačuje, co je našim osudem je nyní jasné. Vyrážíme vstříc Valhalle ať už nás to bude stát cokoliv. Seberte tak partu až čtyř přátel (nebo ještě lépe nepřátel) a usedněte ke stolu, kde nezůstane kámen na kameni. Připravte se tak krvelačné souboje, modlitby kněžích, lov monster v podání legendárních hrdinů a ve finále možná i skolení božského Lokiho.

Co na první pohled zaujme je naprosto gigantická krabice, plná figurek, které přímo křičí, aby se nabarvili. Insert je sice vcelku nešikovný a je velká škoda, že neobsahuje předtištěný manuál, co do kterého slotu patří, avšak cením, že se počítá s obalením karet, a tak je přihrádka na ně dostatečně naddimenzovaná (obávám se však, že větší prostor bude spíš kvůli kartám z rozšíření než kvůli obalům, ale to netuším, takže za mě pěkné plus). Ve finále si připravte na první hru i přibližně dvojnásobek času, než budete potřebovat na jakoukoliv další, jelikož budete muset vyplokávat spoustu žetonů, a hlavně skládat figurky armád. Abyste byly v obraze, tak první setup nám trval něco přes hodinu.

Myšlenka herních mechanik je poměrně plochá. Vylepšuj armádu nebo se s ní pohybuj. Pokud skončíš na poli s nepřítelem, začni souboj – klasický area-contol. Jak ale asi tušíte, nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. To, co je třeba hlídat a možné dělat vystačilo na obě strany třech „lama karet“, což nejednoho hráče dokáže odradit. Díky tomu první hry a obzvlášť první kola umí potrápit mozek a nervy při čekání ostatních hráčů. Pokud však máte stálou partu, která tento žánr area-controlu vyhledává, tak se nemusíte bát. Poměrně rychle se Vám vše dostane pod kůži a začne to parádně odsýpat.

Konečně se tedy dostáváme ke konkrétním mechanikám a dost možná Vám budou připomínat legendární Bloodrage. Obrovská mapa v centru s Yggdrasilem tvoří alfu a omegu celého opusu. Po ní se netouláte pouze vy, jakožto hráči, ale zároveň monstra z bájí a samotný Loki. Vše je rozděleno na tzv. území a regiony v nich, které mají svůj význam. To, jaké regiony budete zabírat samozřejmě není jenom tak. V některých se nachází osady, které můžete využívat k vylepšování armád, v jiných se nachází chrámy, ze kterých můžete verbovat kněží k božským monumentům. V každém případě na jednom regionu může být pouze armáda jednoho hráče. Pokud by tedy přišla návštěva odjinud, je potřeba si začít vysvětlovat, kdo je tu pánem. Souboj probíhá poměrně jednoduše. Porovná se hodnota armády a přidá se bojová karta, kterou hráč může a nemusí využít. Oproti právě zmíněnému Bloodrage je karta viditelná od začátku, jak vítěz, tak poražený ji zahodí a poražený se pouze stáhne na své vedlejší území s drobnými ztrátami. Často tak dochází ke strategickému uvažování, jestli raději armádu stáhnout bez použití karty nebo bojovat co to jenom jde.

Zabírání těchto regionů má tak svůj význam v samotné honbě za cílem. Okamžitě skončíte když:

• Jeden hráč obsadil všechny regiony na třech územích
• jeden hráč vlastní pět regionů s postaveným chrámem
• jeden hráč porazí Lokiho (ještě si decentně vysvětlíme)
• spustí se Ragnarök

Ragnarök, neboli soudný den, nastane ve chvíli, kdy se naplní předurčená proroctví během akce monumentů (tj. cleanup fáze, kterou není nutné detailně popisovat). Z mého pohledu se jedná o nejčastější způsob konce a svým způsobem je nejjednodušší jej spustit, jelikož se na něm podílí všichni hráči. No ale co to poražení Lokiho? Každý si chce přeci porazit svého severského boha.

Oproti většině jiných her, zde je hrdina a armáda naprosto odlišná entita. Mohou tak sdílet stejná pole s jinými hráči a žádný souboj nenastane. K čemu tedy hrdina slouží? Existuje několik akcí, jako je uzurpace, která slouží k převzetí regionu pod nadvládu hráče, a to i bez armády; navazování spojenectví; vybírání run z kováren atd. Avšak ta nejdůležitější, je samotný lov příšer. Porazit monstrum tzv. „na první dobrou“ je takřka nemožné, ale proč to nezkusit! Odměna umí být totiž dost sladká, jako je například přidání kněžího do armády, získání runy, či dokonce převzetí kontroly nad specifickým artefaktem. Při vyvolání souboje tak jiný hráč dostane na starost bojové karty monstra a válka začíná. Tyto akce umí být příjemně intenzivní, a to i přesto, že hrdina nemůže nikdy umřít. Jaký je tedy trest za nezvládnutí příšery? Poškození, ale nejen tak ledajaké. Každý hráč má totiž k dispozici desku hrdiny, která má tři základní úrovně vlastností. Autoritu, Moc a Moudrost. Každá z těchto vlastností ovlivňuje herní mechaniky hráče a každá z nich se dá vylepšovat. Pokud však hrdina dostane poškození, musí tuto vlastnost dočasně degradovat zpět na nejnižší úroveň, dokud se nevyléčí. Pokud se Vám ale přes tyto všechny útrapy podařilo skolit dvě monstra, tak poté můžete vyrazit na ultimátního bosse, Lokiho, kterého nám přišlo takřka nemožné porazit.

Poslední unikátní mechanika, kterou si tu popíšeme, jsou chrámy, kněží a monumenty. Zní to sice jako tři mechaniky, ale všechny jsou spojeny takřka do jedné. Na určitých místech na mapě jdou stavět chrámy jakožto součást specifické akce. Připomínám, že pokud by se Vám povedlo jich kontrolovat 5, vyhráváte hru. S každým takto postaveným chrámem získáte do své armády kněžího, který se však neúčastní boje. K čemu tedy je? Kolem mapy jsou rozestavěny 3 monumenty legendárních bohů Ódina, Tóra a Frey. Tyto monumenty se postupně staví a vytváří tak kromě lepších efektů pro kněží i krásnější scenérii při hraní. Kněžího tedy vyšlete k libovolnému z monumentů a zvýšíte si potřebnou vlastnost hrdiny.

Tyto a spoustu dalších dílčích akcí můžete vidět v novince od Albi Lords of Ragnarok, severském area-controlu s větším zaměřením na strategii než jenom bezhlavý souboj. Musíme uznat, že nás hra mile překvapila, a to i přes tu přehnaně dlouhou herní dobu při prvních partiích. Materiál komponent je fenomenální a tomu tedy i odpovídá cenovka. Pokud jste tedy milovníky severské mytologie a area-controlů a neřešíte čas, který strávíte u jedné partie, tak tento opus je pro Vás jasná volba.

CZ Distributor: ALBI

Počet hráčů: 1 – 4

Přibližná herní doba: 90+ minut

Doporučený věk: 14+

Článek DESKOVKA: Lords of Ragnarok – Boj o Yggdrasil začíná… se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Ještě před vyhlášením se sluší a patří poděkovat všem zúčastněným za obrovský zájem a Albi za poskytnutí jednoho kousku pro naše čtenáře. Jsme rádi, že Vám můžeme vytvářet články nejen o deskových hrách!

Kromě toho se ještě s Vámi rádi podělíme o recenzi Včelína na odkazu zde a nyní jíž hurá na vyhlášení. Náhodně jsme vygenerovali číslo v počtu čtenářů, kteří splnili všechny podmínky, čili sdíleli soutěž a označili hráče, se kterým si hru náležitě užijí. Do toho jsme započítali i čtenáře, kteří nemohli označit své děti, jelikož zkrátka FB ještě nemají.

A VÍTĚZEM SE STÁVÁ:

Eva Hadačová

Gratulujeme!

Článek Vyhlášení soutěže o Včelín se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Ve světě deskových her, kde originalita a inovace jsou klíčem k úspěchu, přichází (nebo přilétá?) Včelín jako osvěžující vítr. Za herním designem stojí Connie Vogelmann a o ozdobení uměleckým dílem se postaral Kwanchai Moriyi, jehož rukopis můžete znát třeba z her jako je Pád nebes nebo Food Chain Magnate (tento titul teprve v českém jazyce přijde na scénu). To vše pod hlavičkou velmi známého vydavatelství Stonemaier Games vyznačující se jednak poměrně kvalitními hrami, ale taktéž vydatným reklamním hypem předcházející každému vydání nové deskové hry. No a aby tato „šablona“ byla úplná, tak zmíním fakt, že o českou lokalizaci se postarala společnost Albi. Tento titul nabízí zajímavý pohled na žánr worker-placement her (možná lépe řečeno dice worker-placement) s tématem, jenž je stejně neobvyklé, jak je fascinující: hyperinteligentní včely, které ovládnuly vesmír po zániku lidstva.

K jedné partii může usednout 1 až 5 hráčů s doporučeným věkem od 14 let, přičemž jedna partie zabere okolo 60 až 90 minut v závislosti na počtu hráčů. Musím zmínit, že tento fakt souhlasí, a i s přípravou hry, která zabere okolo 10 minut se závěrečného bodování hráči dočkají opravdu do hodinky a půl. S tím věkem, je to jako obvykle s otazníkem, protože si troufám říct, že kluci a holky o 3-4 roky mladšího věku, než je doporučený věk na přebalu krabice by si hru mohli plnohodnotně zahrát taktéž.

Herní svět Včelína je zasazen do vzdálené budoucnosti, kde z běžných zemských včel vyvstala nová dominantní civilizace zvaná jako Mellifera. Tyto včely nejenže převzaly technologie zanechané lidstvem, ale posunuly je na novou úroveň, čímž otevřely dveře k průzkumu a kolonizaci vesmíru. Toto pozadí slouží nejen jako startovní premisa, ale také jako rámec pro šikovně navrženou hru. Skoro jak z hollywoodského sci-fi bijáku. Ale proč ne? Fantazii se meze přeci nekladou a tady ji autoři propustili pěkně na špacír. Troufám si říct, že ve všech těch roztomilých deskových hrách, plných přírodních témat, se Včelín minimálně tímto prvkem sympaticky odlišuje. Třeba s mladšími dětmi to lze klidně charakterizovat jako velmi příjemnou a přístupnou rodinnou hru, ale bylo by asi fajn, kdyby se místo poletování po planetách objevovali louky a jiné oblasti plné pylu. Za mě osobně kvituji pozitivně tento odvážný krok vyslat včely ve Včelíně do vesmíru, ačkoliv někomu jinému to nemusí úplně sedět. Na druhou stranu se to dětem dá podat tak, že to jsou superhrdinské včely – takové nové Marvel nebo DC postavičky.

Mechaniky hry jsou klasickým příkladem worker-placement principu, tedy umísťování dělníků, resp., dělnic, ale s několika unikátními zvraty, které hru vymezují. Tyto akce zahrnují průzkum nových planet, sběr zdrojů, vývoj technologií, rozšiřování úlu a mnoho dalších. Každá z těchto akcí je klíčová pro budování silné pozice, a nakonec pro vítězství ve hře. Jedinečností tohoto systému je dynamický prvek „stárnutí“ dělnic. Každá včela začíná hru s určitou základní silou, která se s každým nasazením na akční pole zvyšuje. Což mimochodem hezky odráží životní cyklus včel a slouží k tomu moc pěkné včelí kostky s hodnotou 1 až 4. Hráči musí pečlivě zvažovat, kdy a kde použít své dělnice, neboť jejich síla a efektivita se s každým tahem mění.

Akční pole jsou navržena tak, aby odrazovala různorodé herní přístupy. Například, políčko Průzkum umožňuje hráčům posunout svou královnu – obrovskou včelu, která průzkumem odhaluje nové planety a zdroje. Toto nejenže přináší okamžité zdroje a bonusy, ale také otevírá nové možnosti pro průzkum a sběr v budoucích tazích. Na akčním poli Pokrok mohou hráči rozšiřovat svůj úl nákupem nových hexových dílků přinášející různé bonusy a výhody v podobě farem generující nové suroviny, projektů a specialistů. Pole Růst je další klíčové pole, kde hráči mohou získávat nové dělníky nebo rozšiřovat svůj úl, což je nezbytné pro podporu rozšiřující se infrastruktury a zvyšujících se potřeb. Málem bych zapomněl na pole Bádání, kde hráči získávají karty s různými okamžitými efekty nebo dlouhodobými bonusy v podobě vítězných bodů. Tyto karty mohou hráčům poskytnout značnou výhodu, pokud jsou použity strategicky a v pravý čas. No a takto bychom mohli ještě pohovořit o včelích tanečcích nebo Vyřezávání, které přináší velmi výrazný zdroj vítězných bodů.

Jedním z nejzajímavějších prvků je práce s umisťováním dělnic na již obsazené akční pole s jinými dělnicemi. Když hráč umístí svoji dělnici na pole již obsazené jiným dělnici, ten původní se vrací zpět k svému majiteli. Toto může být využito jak strategicky pro získání dalších akcí, tak i pro omezení možností soupeřů.

Tyto výše popsané „manévry“ a mnoho dalšího, se děje na moc hezkém herním plánu, ale pojďme si říct ještě něco málo o úlech. Ve Včelíně je úl hráčů reprezentován deskou, na níž se umisťují jednotlivé hexové dílky. Každý díl představuje různé aspekty úlu, jako jsou zemědělské plochy pro produkci zdrojů, laboratoře pro výzkum nebo komory pro výrobu speciálních produktů, jako je med či vosk. Výběr a umístění těchto dílků je klíčový element pro strategii hráče, protože každý kousek nabízí unikátní výhody a může být propojena s dalšími dílky pro synergické efekty. Postupné rozšiřování úlu je základním prvkem hry umožňující hráčům přizpůsobit si svou specializaci v určitých aspektech hry. Například, hráč se může rozhodnout rozšířit svůj úl o zemědělské plochy, což mu umožní produkovat více zdrojů a udržovat stabilní zásobování. Alternativně se může zaměřit na výzkum a vývoj, což mu umožní získávat pokročilé technologie a karty, jež mohou poskytnout značné výhody v průběhu hry.

Moc se mi líbí, že to celé dohromady působí jako skutečný životní cyklus včel. Tedy hyperinteligentních včel mající něco navíc pro kolonizaci vesmíru. Takový ten ekonomický základ, který pohání hráče kupředu je vrací právě zpět na louku, co máte za barákem a tematicky to hezky ladí. Ve Včelíně je surovin hned 5 a každá má své specifické využití. Voda je zapotřebí pro růst rostlin, Vlákna jsou zase zapotřebí k tvorbě užitečných předmětů. No a na druhé straně produkce, jak jsem již zmínil, se z úlu dá získat med za nějž se dá získat ve finále vítězné body nebo Vosk, z něhož se dají vytvořit dekorativní předměty pro zvýšení prestiže úlu.

Umělecké zpracování a komponenty Včelína jsou moc hezky ztvárněné. Moriyova práce přináší hře život a barvu, vytváří působivé vizuální zážitky, které hráče vtahují do světa hry. Komponenty, od detailně zpracovaných herních figurek po kvalitní herní plány a karty, jsou navrženy s ohledem na funkčnost a estetiku, což z Včelína činí nejen zábavnou, ale i vizuálně přitažlivou hru, nejen pro zkušené, odrostlé deskoherní matadory, ale i pro rodinné hraní s dětmi začínající druhý stupeň základní školy.

Hratelnost Včelína je založena na interakci a strategickém plánování. Worker-placement mechanika podporuje dynamickou interakci mezi hráči, kde každé rozhodnutí může mít významný dopad na průběh hry. Systém hibernace a stárnutí dělníků přidává další zajímavý herní mechanismus, kde hráči musí vyvažovat krátkodobé cíle s dlouhodobým plánováním. Dynamika hry se navíc mění s různým počtem hráčů, což zajišťuje, že každá hra bude jedinečná. Navíc, k dispozici je na výběr hned 20 různých včelích frakcí a když to celé zabalíte (resp., opakovaně vybalíte) do (z) krabice dostanete vysokou míru znovuhratelnosti.

O Včelíně by se toho dalo napsat ještě opravdu hodně, třeba to, že se dá hrát i jako poměrně zajímavá sólo hra využívající Automu, tak jak jste zvyklí v jiných hrách od Stonemaier Games nebo to, že pravidla jsou napsaná přívětivě a nevzniká prostor pro nějakou šedou zónu. To hlavní však je, že Včelín vypadá, ale především i je příjemným zpestřením během posledních záchvěvů pomalu, ale jistě končícího zimního období.

CZ Distributor: Albi

Počet hráčů: 1 – 5

Přibližná herní doba: 60 – 90minut (ze zkušenosti do 90 minut se zvládne)

Doporučený věk: 14+ (zvládnou i o fous mladší hráči)

Článek DESKOVKA: Včelín – Odhalování tajemství kosmu se Včelami se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Již několik dní soutěžíme na naších sociálních sítích o kopii novinky Včelín od vydavatelství ALBI. Soutěž se již blíží ke svému konci a pokud jste se ještě nezapojili, tak je k tomu nejvyšší čas.

Samotná soutěž o tento opus probíhá přímo na našem Facebooku, ta však končí již tuto neděli 18.2. v 18:00. V den ukončení vybereme náhodného vítěze, který splnil podmínky registrace do soutěže a bude se tak moc těšit začátkem týdne na svoji novou deskovou hru ve sbírce.

Článek SOUTĚŽ: Desková hra Včelín – Hra sladká jako med… se nejdříve objevil na GAME PRESS.