V zasněžené Sibiří, kde se krajina mění v divokou tajgu, spadl obrovský meteorit nedaleko řeky Tunguska. Tento úkaz probudil starobylé zlo, které začalo pohlcovat krajinu korupcí. Právě zde se odehrává příběh deskové hry Expedice, jenž nás znovu zavede do dieselpunkového univerza, známého z populární hry Scythe. Tato hra nabízí zcela nový zážitek z prozkoumávání, sbírání artefaktů a bojů s korupcí, přičemž zachovává určité atmosférické prvky svého předchůdce. Na první dobrou má tedy tento titul zaděláno být úspěšnou hrou. Pojďme se tedy na to postupně podívat zda se to autorům opravdu povedlo nebo ve mně Expedice zanechala nějaké pochybnosti.

Hra je určena pro 1 až 5 hráčů a jedna partie trvá přibližně 60 až 90 minut s doporučeným věkem od 14 let. Je kompetitivní, řízená kartami a využívající především engine building. Hráči hrají karty, aby získali sílu, důvtip a jedinečné schopnosti dělníků, přesouvají své mechy na tajemná místa, sbírají karty nalezené mezi jednotlivými dílky a používají dělníky, předměty, meteority a úkoly k vylepšení svých mechů. Sílu a důvtip pak využívají k likvidaci korupce.

Důležité je zmínit, že stejně jako legendární Scythe, tak i Expedici nám přinesla v českém jazyce společnost Albi. A když už jsem u jazykové mutace, musím Albi pochválit za moc hezký překlad bez jakýchkoliv překlepů nebo nejasností. Navíc je fajn, že milovníci tohoto univerza, kteří úplně nerozumí angličtině mají možnost si rozšířit svoji sbírku her v češtině.

Expedice je samostatná hra od designéra Jamey Stegmaiera, jenž nás vede na dobrodružnou výpravu na Sibiř, kde se hráči ujímají rolí expedice vedené Dr. Tarkovským. Resp., každý hráč si vezme mecha, k němuž si vezme pilota a zvířecího spojence. Vaším úkolem je zkoumat důsledky pádu meteoritu a bojovat proti prastarému zlu. Hrdinové, jež se po válce vydali na Sibiř, doufají, že naleznou artefakty a dosáhnou slávy. Přestože má hra mírně odlišné mechanismy než původní Scythe, autoři se snaží zachytit stejný pocit napětí a objevování, avšak s temnějším a nadpřirozeným nádechem.

Důležité je v předchozí větě slůvko „snaží“ a autorům se tak spíše nepovedlo ten veškerý potenciál atmosféry využit. Po několika partiích jsem si uvědomil, že celá hra je vlastně závod o sbírání jednotlivých trofejí, resp. mincí a veškeré to nádherně udělané pozlátko v podobně velmi kvalitní produkce zůstává nevyužité. Protože jsem se přestal zajímat o to, zda si vezmu kartu předmětu, úkolu nebo meteoritu s vidinou získaného efektu, ale uzmul jsem si třeba kartu úkolu, jen proto, abych jej měl a dosáhl tak na hvězdu. A to, že jsem získaný efekt nevyužil je ve své podstatě jedno. Najednou jsem přestal vnímat, co je na kartách napsané, jak vypadají a sbíral jsem je jen kvůli hvězdám.

Ale pojďme k tomu veselejšímu. Tedy k produkční hodnotě, která je opravdu na vysoké úrovní a je radost se jednotlivými komponenty jen prohrabovat, kochat a užívat si nádherné ilustrace. Navíc je vše uloženo v dobře navrženém insertu, což ušetří nějakou tu korunu.

Když se podíváme na komponenty hry, Expedice přichází ve velké krabici, jenž je plná detailních miniatur mechů a velkých hexagonálních mapových dílků. Tyto dílky, resp., spíše díly tvoří mapu, která je rozdělena do tří kategorií (jih, střed, sever) a jsou umístěny lícem nahoru (jižní lokace) a lícem dolů (střední a severní lokace). Zde bych moc rád zmínil jeden moc hezký prvek, že jednotlivé karty nejsou rozděleny do velkých hromádek z nichž si jednu kartu líznete, ale jsou spjaté z jednotlivými dílky. Hráči si během svého tahu vybírají dvě ze tří možných akcí (pohyb, sběr, hraní) a provádějí je v libovolném pořadí. Resp., v Scythe jsem si vybírali akci, kterou chceme provádět a v dalším tahu ji není možné provést, zde to funguje inverzně. Vybíráte si akci, jenž nechcete provést a zbývající je možné realizovat a v dalším tahu vybíráte jinou, jenž nebudete provádět. Jakmile hráči získají čtyři hvězdy splněním čtyř cílů z osmi možných, hra končí, a body (mince) se počítají.

Jednou z klíčových součástí hry je správa karet. Karty nejsou fyzicky drženy v ruce, ale jsou uspořádány po levé straně desky mechu hráče. Když je karta zahrána, přesune se na pravou stranu desky. V určitém bodě je třeba znovu aktivovat karty, což znamená vrátit karty zpět na levou stranu desky. Vcelku jednoduchý princip. Karty mají různé typy: úkolové karty, jenž lze vyřešit, předmětové karty, které lze upgradovat, a karty meteoritu, které lze sloučit. Tyto karty poskytují různé bonusy zvyšující s každým dalším sloučením.

Tematicky hra zachovává stejné univerzum jako Scythe, s dechberoucím uměním Jakuba Rozalského. Tentokrát je vše temnější a nadpřirozenější: meteorit, který dopadl v Sibiři, probudil prastaré zlo. Expedice se vydávají do oblasti, aby zjistily více o tomto fenoménu a pokusily se zbavit zemi korupce. Tohle je za mě opravdu super věc a ještě jednou musím fakt vyzdvihnout ilustrace a vůbec estetický styl.

Další věcí, která může trochu zamrzet je minimální interakce mezi hráči. Opravdu není tak výrazná jako ve hře Scythe. Tím, že nedochází k bitvám, tak si ve své podstatě každý jede to svoje a jedinou interakcí mezi hráči je blokování jednotlivých území. Proč to zmiňuji? Abyste mohli získat hvězdu, nestačí ji jen splnit, ale musíte dojít na jedno místo na herní mapě a zde se s tímto faktem „pochlubit“. Super nápad a oceňuji jej, nicméně ve větším množstvím hráčů je to spíše problémem. Ve 4 nebo 5 hráčích, kde dochází k zbytečnému prodlužování doby partie blokováním, aby hráči nemohli dojít na tento mapový díl, až na několik hodin a hraní je pak již spíše strastí než zábavou. Proto se mi nejlépe Expedice hrála ve 2 nebo 3 lidech. Případně má vcelku dobrý sólo mód, který taktéž stojí na uvážení– prostě taková klasická automata ve stylu Stonemaier Games. Osobně jsem se těšil na další souboje mechů nebo vylepšený soubojový systém, ale nic z toho se nekoná.

Co se týče znovuhratelnosti vidím zde značné rezervy. Třeba v minimálních rozdílech pilotů mechů nebo jejich spojenců. Ti dělají téměř to samé a každá hra je tedy takřka stejná ať hrajete za jakéhokoliv mecha.

Možná to na vás působí, že jsem na tento titul přísný a vůbec jsem si ho neužil. To by však úplně nebyla pravda. Jen jsem chtěl poukázat na některé neduhy, které mi přijde, že by šlo vyladit pár drobnými úpravami některých herních prvků. Navíc dalším elementem bylo velké očekávání, které ve mně vyvolala původní hra Scythe. Opravdu záleží na herní skupině, s níž se do hry pustíte a jak často hru dostanete na stůl. Jestli ji vytáhnete jednou za čas (kvartál) budete nejspíše spokojení, pokud vám sedne téma. Nicméně, pokud plánujete hrát Expedici na téměř každodenní bází, dostaví vám nejspíše stejný pocit jako mně, že jde o závodní hru, v níž jde vše ostatní stranou a důležité je sbírat jen mince a trofeje a nic ostatního vás nebude zajímat.

Původní hra Scythe se odehrávala v alternativní časové linii, kde obří roboti a tajemná továrna formovaly svět po první světové válce. Expedice pokračuje v tomto vyprávění, ale místo války se zaměřuje na objevování a boj s korupcí v divoké Sibiři. I když se jedná o samostatnou hru, mnoho hráčů ocení návrat do tohoto pěkného světa.

CZ Distributor: Albi

Počet hráčů: 1 – 5 hráčů – ideální ve 2 až 3  hráčích

Přibližná herní doba: 90 minut (počítejte spíše dvě hodiny)

Doporučený věk: 14+

Článek DESKOVKA: Expedice je další hra ze světa Scythe se nejdříve objevil na GAME PRESS.