Tenis je úžasný sport. Na kurtu jste jen vy a váš mozek, což je mnohdy silnější soupeř než ten na druhé straně dvorce. S určitou nadsázkou se to dá aplikovat i na hru TopSpin 2K25 – mnohdy totiž budete bojovat sami se sebou, jestli toto máte zapotřebí a zda ta repetitivnost při pachtění na tenisový trůn za to stojí. 

Je to vošklivý

Když jsem přemýšlel, jestli začít tím, co se povedlo a hezky se naladit, nebo si naopak odbít to horší na začátku, zjistil jsem, že to nemá cenu. Hra TopSpin 2K25 totiž takřka ve všem zůstává tak nějak na půli cesty a v mála oblastech opravdu dominuje. Nicméně grafika to není.

Píše se rok 2024 a hry v dnešní době dosahují fantastické úrovně. Nemám nic proti malým studiím a nízkým rozpočtům, pixelové grafice, ale pokud dělám sportovní hru, ve které vystupují celosvětově známé tenisové hvězdy, tak by podle toho měly vypadat. A to jsem poměrně ignoroval většinu videí a obrázků před vydáním, jinak by pravděpodobně zklamané očekávání bylo ještě větší. A upřímně řečeno, v tenisové hře, kde máte licencované hráče, by měl být mnohem více kladen důraz na detail obličeje.

Federera, Agassiho a Andyho Murrayho (byť s přimhouřením oka) poznáte. Serena Williamsová nebo Coco Gaufová taky ujdou. Naproti tomu Maria Sharapovová mi přijde jako by někdo původně tvořil Martinu Navrátilovou. O grafickém zpracování diváků se ani zmiňovat nebudu a čím méně je budete vnímat, tím lépe pro vás. Nadávali jste někdy na generické obličeje bez života diváků například v NHL? Tak to bylo ještě v pohodě (protože byl rok 2018).

Vizuální nedostatky v obličejích hráčů by možná zanikly, kdybych tenistek a tenistů bylo výrazně více a nekoukali pořád na ty stejné dokola. V současnosti se musíte spokojit s velmi omezeným výběrem, který reprezentuje tak trochu ze všeho a nic pořádně.

Tak například tu máme Federera, ale Djokovič nebo Nadal chybí. Epické bitvy těchto tří velikánů posledních dekád si nezahrajete. Totéž platí o historii, kdy zde máme bouřliváka McEnroea, ale jeho ikonický soupeř Björn Borg není. Jediná jakási typická dvojice je André Agassi a Pete Sampras, ale je toho žalostně málo. Výběrem hráčů a počtem se dle mého soudu fanouškům tenisu příliš nezavděčí a těm skalním a fanatickým už vůbec ne. Osobně mi chybí jména jako Tommy Haase, Gasquet, Moya, Fish, Ferrer, Roddick, Kyrgios, Baghdatis, Monfils, Safin a samozřejmě Berdych nebo Štěpánek. Aktuální soupiska je nejenom žalostná, ale i nemastná a neslaná.

Stalkují mě pořadatelé turnajů!

Neodpustím si rýpnutí ani do animací postav. Až komicky po čase působí scény, kdy vám pohár pro vítěze předává stále stejná postava. Pohár jí podává tatáž postava v čepici jako na předchozím turnaji před měsícem, před rokem… Vítězné křepčení je také totožné a neustále se opakující animace začnete odklepávat velmi brzy. Je to odfláknuté a nikdo se nesnažil vytvořit alespoň pár odlišných animací nebo filmečků.

Abych nebyl jen negativní. Grafické zpracování pohybů je skvělé. Jednotlivé pohyby a akce na sebe plynule navazují, vypadají přirozeně a jsou nesmírně realistické, jako byste se dívali na tenis v televizi. Potěší také různé kamery, které vám umožní změnit perspektivu a lépe sledovat míček nebo kontrolovat prostor. K tomu přidejte opakované záběry a na takovou smeč z výskoku nebo odpálení míčku mezi nohama je radost koukat.

Tak blízko opravdovému tenisu

Když překousnete grafickou stránku, glitche typu třepetajícího oblečení, sterilní diváky někde z éry PS3, získáte množnost zahrát parádní tenis se vším, co k tomu patří. Mám tím na mysli hratelnost, ve které titul TopSpin 2K25 takřka exceluje a beze sporu je to to nejlepší a nejzábavnější na celé hře. Tenis je komplexní sport a toto virtuální zpracování se snaží jít až na samotnou hranu toho, čeho je možné ve hře dosáhnout. Podání, navázání úderů, klopítání a odehrání míčku na poslední chvíli, typické skluzy po antuce působí neuvěřitelně realistickým dojmem. Paráda.

Ovládání je náročné přesně tak, jak bych to čekal. Precizně zvládnutý stopbal je záležitost na hodiny tréninku (alespoň v mém případě). Jak to? Inu, hra využívá kombinaci přesného načasování, síly a míření. Aby toho nebylo málo, ještě záleží na vašem pohybu, respektive postavení směrem k míčku, a samozřejmě schopnostech. Nedokážu přesně říct, co je nejdůležitější. Někdy se vám vyplatí dokonale načasovaný úder, jindy náběh na síť, kdy odehrajete především rychle a na čistotě úderu nezáleží.

V zásadě ale platí, že máte k dispozici 2 základní způsoby odehrávání míčků. Zaprvé se jedná o kontrolované údery, které jsou pomalejší, ale přesnější a lépe se umisťují k čarám. Silové údery jsou rychlejší, ale mají vyšší riziko, že vyletí do autu. V kombinaci se správným načasováním můžete kvalitu úderu ovlivnit oběma směry. Nesmíme zapomenout na pozici a pohyb hráče – to ovlivňuje rychlost ukazatele načasování. Pokud tedy stojíte namístě a jste připraveni k úderu, můžete se lépe nachystat na přesný a tvrdý úder. Pokud naopak dobíháte míček v záklonu, je prakticky nemožné odehrát míček do kurtu, případně tak, aby na něj soupeř nedosáhnul a dalším úderem nezískal jednoduchý bod.

Všechny „fintičky“, typy úderů, herní styly, podání základní i pokročilé se naučíte v tenisové akademii a já vřele doporučuji tento režim absolvovat. Je tam vše, co potřebujete znát, a v ideálním případě i umět, než se vydáte na tenisový okruh nebo poměřování sil v on-line režimech. V praxi ale můžete na kurzu předvádět doslova psí kusy a z tenisové krásy vám není zapovězeno nic. Snad jen skákání rybiček tu není.

Jsem nula, nic neumím a jen tak se to nezmění

Hra vám to samozřejmě takto přímo nepoví, ale je to tak. Na začátku kariéry jste hráč, který nemá postavení v žebříčku a objíždí challengery nejnižší možné úrovně. Vámi vytvořený hráč v ničem nevyniká a je na úrovni nula. Ale nevěšte hlavu, v kariérním režimu TopSpin 2K25 můžete porážet soupeře i o několik levelů výše na standardní obtížnost. Ona je vůbec volba obtížnosti a průběhu zápasu zajímavá, protože se od toho odvíjí získané zkušenosti a herní měna. Jinak je to ale neskutečně ubíjející a repetitivní. Jen myšlenky na to, že o tom teď něco napíšu, mě nudí. S vytvořeným hráčem vstupujete na tenisový okruh. Sbíráním zkušeností ze zápasů a zvyšováním levelu odemykáte nové možnosti, lépe hodnocené turnaje, trenéry, sloty pro vybavení a dovednosti a další. Zní to celkem zábavně…ale není.

Mustr je totiž stejný – aktuální týden máte na výběr z tréninku, speciálního eventu a turnaje. Co odehrajete, to odehrajete. Nemusíte, ale tyto aktivity jsou navázány na váš status hráče. Takže máte za úkol například vyhrát 3 tréninky/turnaje/eventy, abyste získali prestiž a z vašeho nýmanda se postupně stala hvězda. Nároky na postup jsou však neskutečně frustrující, a ještě se zvyšují. Takže pokud jste jednou měli vyhrát 3 turnaje určité kategorie, následující kritérium obsahuje 4 turnaje. Proč je toho tolik a proč pořád dokola? Náplň tréninku nebo sponzorských akcí se taky opakuje a za chvíli jsou všechny aktivity doslova za trest a nechuť k nim mě i sem tam odradila hru vůbec zapnout. Jenže – expení a levelování postavy je základ a bez toho se nikam neposunete. A to opravdu.

Pokud by vás totiž napadlo, že se na kariéru vykašlete a užijete si jenom on-line zápasy, můžete tvrdě narazit. Do on-line zápasů totiž vstupujete s vámi vytvořeným tenistou a s jeho herními atributy. Na on-line soutěžení jsem se těšil a velmi brzy zase spadnul z obláčku na tvrdý beton. Vyhledávání protivníků totiž neobsahuje nějaký rank filtr nebo možnost nastavit si úroveň soupeře, takže hra hned od začátku sází hráče s levelem klidně o 20 výš. Jinými slovy v zápase nemáte šanci cokoli předvést. Když se k tomu přidá ještě špatná konektivita, zajdu si na 6 minut udělat sváču a zkusím to znovu. Nechápu, že nějaký systém na rozřazení hráčů pro on-line chybí. Dosažená úroveň ovlivňuje schopnosti hráče jako rychlost, kvalita úderů, síla, reflexy, podání a další, takže je jasné, že se ve hře jeden na jednoho s tím, kdo už přerozdělil asi o sto bodů víc, nemůžete měřit. Nepočítám zakoupené vybavení, které rovněž vylepšuje některé dovednosti.

Pokud si tedy chcete užít on-line zápasy, připravte se klidně na desítky hodin grindování v kariéře, stále se opakující turnajů, tréninků a eventů s vlastním hráčem. Nebo je tu druhá možnost zahrát si hodnocené zápasy s profesionálními hráči. Tam už se nemůžete vymlouvat, že máte nízký level. Tady si každý může vybrat borce na maximálním levelu 30 a ukázat, co v něm je.

A opět se vracím k samotné hratelnosti, která je asi to jediné, co vás u hry může udržet. Ono zahrát vítězný úder přesně tak, jak jste chtěli, zasmečovat do protipohybu, vodit si soupeře ze strany na stranu nebo ho vyškolit kraťasem za síť je zatraceně skvělý pocit. Za podmínky, že on-line připojení nestagnuje. Tento nešvar se žel stále objevuje a při trhaných pohybech nebo teleportech hráče, kdy nakonec míček odpálí, se dostavuje frustrace.

Článek RECENZE: TopSpin 2K25 – aspirant na nejlepší tenis stěží přelezl pásku, vše zachraňuje hratelnost se nejdříve objevil na GAME PRESS.