Přihlásit se
RECENZE: Crown Wars: The Black Prince – Rytíři v rozbité zbroji
Středověký X-COM zasazený do ve hrách relativně neprozkoumaného období stoleté války zní vlastně jako fajn nápad. Jenže Crown Wars je po vydání v tak bídném technickém stavu, že i přes některé opravdu povedené prvky musím před koupí minimálně majitele konzole od SONY důrazně varovat…
Recenzovaná verze: PlayStation 5
Dojmy z nové taktické strategie Crown Wars: The Black Prince (dále jen CW) jsou tak rozporuplné, jak jen to je možné. Pod nánosem neodpustitelných technických problémů se totiž skrývá regulérně možná ne skvělá, ale rozhodně slušná taktická tahovka. Stáli jsme tak před dilematem, či pár dní počkat s nadějí, že autoři alespoň ty nejpalčivější problémy odstraní, nebo nedohranou a rozbitou hru shrnout se sníženou známkou. Kdy (a jestli… hra má podle všeho dost mizerné prodeje) bude nutná záplata vydána je však ve hvězdách, připravte se tedy na řádky převážně negativní lamentace na adresu autorů. Doporučuji tedy v případě, že vás hra přeci jen zaujme, počkat na opravy.
Můj dům, můj hrad… a blyštiví rytíři v něm
Hráč se ujímá jednoho ze čtyř rodů, které se však liší víceméně pouze startovními bonusy, a jakožto lord panství ve Francii zmítané stoletou válkou musí nejen přežít, ale také zastavit zlo, jež nenápadně tahá za nitky osudu na pozadí zuřícího konfliktu mezi Angličany a roztřepenými francouzskými frakcemi. Středobodem vašeho snažení se po krátkém úvodu stává polorozpadlé sídlo, ze kterého vysíláte skupiny svěřenců do krvavých bitev o budoucnost Francie. Sídlo a jeho jednotlivé budovy, kde nechybí kasárna k ubytování vašich společníků, kovárna, kde kováři přichází se stále lepšími zbraněmi a brněním, ale třeba i šatlava, kam lze uvěznit některé nepřátele z čehož plynou také pasivní bonusy pro vaše jednotky, lze za sesbírané suroviny vylepšovat.
Hlavní náplň hry však tvoří taktické souboje. Jednotlivé mise lze jednoduše rozdělit na ty příběhové hlavní, které splnit prostě musíte a teoreticky je jedno kdy a vedlejší časově omezená střetnutí. Náplň nepovinných střetnutí se naštěstí neomezuje pouze na nutnost vybít všechny nepřátele… někdy musíte zachránit rukojmí a s ním poté uprchnout, jindy zase zajmout či zabít určitou jednotku a poté urychleně opustit bojiště s posilami za patami.
Kuše a halapartny
Různých tříd postav je celkem šest, přičemž Gunnera je nejprve nutné odemknout v rámci kampaně. Každé „povolání“ má samozřejmě svoje výhody a unikátní schopnosti. Crusader je tak přirozený tank, který však obouručními zbraněmi dokáže rozdávat i slušné poškození hned několika příhodně postaveným nepřátelům najednou, Beastmastera na bojiště vždy doprovází věrný zvířecí společník v podobě psa či medvěda, Alchemist se specializuje na ničivé i léčivé lektvary a podobně. S přibývajícími zkušenostmi se možnosti jednotlivých tříd rozrůstají a je třeba zmínit i velmi povedený systém zbraní z nichž každá již svým základním útokem funguje trochu jinak a další schopností rovněž přichází společně s mistrovstvím používání dané zbraně určitou postavou.
Fajn doplňkem jsou i balisty, katapulty a další interaktivní objekty na bojišti, které dokáží v řadách nepřátel napáchat pořádnou paseku. Souboje tak dokáží být příjemně taktické a napínavé. Samozřejmě ani tady není problém netrefit pečlivě naplánovaný útok s údajnou 95% šancí na úspěch. Bojovat budete většinou proti přesile či vlnám nepřátel. Vaše jednotky jsou však ve výhodě jelikož oproti nepřátelům mají k dispozici jednu akci navíc a za kolo mohou útočit až dvakrát a jednou se přesunout.
Souboje tvoří páteř hry a jsou vlastně dobré. Soubojový systém se svými nápady a pravidly funguje zdatně a taktické hody baví…. tedy když hra funguje jak má, což je však ono velké úskalí, na které jsem narážel již zpočátku.
Early Access?
V současnosti hra jednoduše trpí tak zásadními bugy, že její hraní momentálně prakticky postrádá smysl. Jen pár příkladů za všechny:
1.) Při každém novém spuštění hry se obtížnost kampaně nesmyslně vyresetuje na tu nejnižší a je ji ručně třeba opět zvýšit (samozřejmě pokud máte o výzvu zájem).
2.) Verbovaným jednotkám na vyšších úrovních se špatně přičítá zdraví, na začátku mise jsou tak „zranění“. Jediným řešením je tak verbovat vždy parťáky na úrovni jedna a úmorně je vylepšovat ve hře.
3.) Při vašem tahu se občas stane, že nelze provést žádná akce a je tak třeba pustit k akci soupeře. Vzhledem k existenci permanentní smrti a úmorně dlouhé doby rekonvalescence zraněných hrdinů je to problém a otravný HERO mód, spočívající v omezení ukládání, je tak vlastně nehratelný pokud nechcete přijít o nervy.
4.) Kamera při akcích nepřítele snímá naprosto nesmyslné části herní plochy a nevíte, co se při tahu soupeře přesně stalo. Nehledě na to, že se většinou při akci protistrany hra šíleně seká.
5.) Grafické bugy, kdy se občas nespustí animace útoku nejsou tolik časté a není problém je zkousnout. Občas se však jednotka zobrazuje na jiném políčku, než kde skutečně stojí.
6.) Spousta dalších možná méně závažných nepříjemností, které dělají hraní příjemné asi jako vyrážku na varlatech.
Poslední kapkou pro mě osobně bylo, když jsem zjistil, že u hry vůbec nefungují trofeje. Z diskusních fór je navíc patrné, že verze pro Xbox i PC mají svoje specifické problémy a majitele některých počítačových sestav nejsou momentálně hru schopni ani spustit! Do nebe volající mi přijde fakt, že před vydáním hry na Steam stránce hry vydavatel zveřejnil seznam problémů, kterých jsou si vědomi. A ano, mnoho z nich je pro slušný chod hry naprosto stěžejních, nehledě na to, že hráči přichází neustále s dalšími. Hra samozřejmě vyšla i tak…
Slabiny, co ani záplata nezalátá
Tragický technický stav je rozhodně tím nejpalčivějším úskalím. I tak by se našlo i pár zjevných slabin, které se patchem rozhodně nespraví. Prakticky hned si všimnete opravdu vyloženě špatného dabingu a podprůměrné grafiky zejména v cutscénách. Příběh je vyprávěn hodně zmateně a velmi brzy o něj absolutně ztratíte zájem. Hra úplně nesmyslně nekomunikuje s hráčem některé své základní principy a na některé prvky hratelnosti přijdete jedině metodou pokus omyl. Tutoriál přitom až na seznam buffů a debuffů (rovněž často špatně vysvětlených) úplně absentuje, jako by autoři doufali, že tápající hráči si připlatí za krásných pět EURO navíc Strategy Guide. Lépe by se rozhodně dalo vyřešit i ovládání, i když na to si není problém zvyknout. Umělá inteligence nepřátel není špatná a logicky útočí na oslabené jednotky, či využívají krytů. Občas však nastane kiks, jako když se jeden z rytířů nepřítele po aktivaci schopnosti rozběhl na úplně nesmyslnou stranu.
CW je tak potencionálně velmi zajímavá taktická strategie s atraktivním zasazením, kterou si však zabili samotní autoři, či vydavatel hry NACON. O budoucnost stavu hry mám regulérně strach, jelikož ani týden po vydání není nic opraveno a autoři Artefacts Studio z nějakého důvodu na svých webových stránkách hru úplně ignorují jako by ani neexistovala. Na místě je tak důrazné varování všech, kdo by si snad chtěli hru v nejbližších dnech pořídit. Dokud se neopraví některé z největších chyb, nedává koupě moc smysl a já sám dohrání hry musel chtě nechtě odložit na později. Při cestě za záchranou středověké Francie bych jinak mohl také přijít o rozum nebo vzteky rozbít stále nedostatkový PlayStation Portal, na který se jinak hra hodí naprosto ideálně.
Vývojáři: Artefacts Studio
Vydavatel: Nacon
Datum vydání: 23. května 2024
Cena v PS Store: 1.189,- Kč
Multiplayer: Ne
Platformy: PlayStation 5 (Recenze), Xbox Series X/S, Xbox One, PC
Herní doba: teoreticky vyšší desítky hodin, já to však vzdal po dvaceti
Článek RECENZE: Crown Wars: The Black Prince – Rytíři v rozbité zbroji se nejdříve objevil na GAME PRESS.
