Wikipedia page – Official site – Official microsite

I love how the store credit system works on the Nintendo eShop. When you purchase games, you get golden coins that you can use as a discount for other games. If you have enough coins, you can even buy the game outright. One of the games I have bought with this system is Trinity Trigger. From the description, it sounded like an interesting and unique action JRPG, and I’m always interested to play new and unique games. Especially since key staff on this game worked on amazing games like Chrono Cross and the Mana series. Now, is it any good and should you pick up this game, or is it a game that you should skip? Well, in this first impression I have after playing 1/4th of the game, I want to tell you my opinion so far. I’m also curious to hear your opinion on the game and/or the content of this article in the comment section down below. And with that said, let’s dive right into Trinity Trigger.

Just A Bit More

In this game, we take on the role of Cyan. Cyan is an average boy from a small village. He is also a treasure hunter that one day learns he is chosen by the God of Chaos as his Warrior of Chaos.

In the fantasy world of Trinitia, there are two main Gods. The God of Order and the God of Chaos. In ancient times, they used to wage war for control of the lands. Now, they chose a warrior each to represent them and fight the other warrior to the death for dominance. Cyan doesn’t know what that even means, but it might explain why he has amnesia, those weird dreams and that special glowing mark in his eye. In search for answers, he sets out on a journey, and that’s how this game starts.

When this game was originally teased, the main setup for this game was to create a game and story that was nostalgic to those who played old school JRPG’s. A lot of talent who worked on other big titles like Xenoblade, Pokémon and Bravely Default II were working on this game as well. I always find it dangerous to mention these things, since it might set the expectations of players way too high. What if this isn’t going to work out or when the story just doesn’t hit the mark?

You can never predict how the chemistry is between people, and it’s possible that they are unable to work together. But, it’s also possible they hit it off big and make something extremely unique and special. I remember how a game like World’s End Club could have been so much more with two amazing directors behind it, Kazutake Kodaka from Danganronpa fame and Kotaro Uchikoshi from the Zero Escape fame. Yet, that game was decent but could have been so much more if it had more depth and polish.

If I’m honest with myself, Trinity Trigger falls into the same boat then World’s End Club. Take the story, for example. When I started playing this game, an amazing world was being setup and I started to get interested and immersed in this new world. But, it didn’t take long before I noticed that this game hits all the familiar story beats you expect from a JRPG. But the biggest issue in this story is that it doesn’t do anything special during its journey. I have already visited a couple of towns and each time it’s the exact same basic premise that happens.

The best way I can describe the story is that it’s unoffensively bland. It does what it’s supposed to do, but nothing more. It’s a shame, since the amazing voice cast behind this game brought this game to live so much. I have nothing to critique there. The only thing that can be a bit annoying is hearing the same grunts over and over again while you are fighting in the dungeons, but that’s part of the course in JRPG’s.

Playing it safe

For some people, having a bland story in a JRPG’s is a dealbreaker. But, I can handle that if the main gameplay loop is enjoyable. In this game, you go from town to town and explore the town dungeon to become stronger and get new unique abilities.

The battles in this game aren’t turn based like in other JRPG’s. This is an action JRPG, after all, so you have to dodge and time your attacks well. You can even choose to ignore battles if you want to, apart from scripted fights or boss battles, that is. The combat system is decent and does the job. The only complaint I have is that your stamina drains a bit too fast, making your attacks quite weak against enemies. So, you have to use other mechanics like having better damage when you dodge roll an attack in time.

After each dungeon, you unlock a new weapon that has a slightly different playstyle. You can choose between which weapon you use on the fly with a weapon wheel. It works quite well, and it’s fun to figure out which enemies are weak against which weapons. Especially the bosses, since hitting them with the right weapon creates even more damage.

During your exploration, you can find hidden chests with items. Underneath the mini-map, you can find a counter with how many hidden treasures are still left in the area. I find it quite enjoyable to explore the whole map to find these hidden treasures. Some of the hidden passages are hidden away extremely well, and finding them was a blast.

Something I also really enjoy is that you can easily choose between which character you control. Some characters have unique skills and being able to quickly switch between them is amazing. Since, some enemies have a long range attack, and then it’s a blast being able to switch to a character that can use a bow to take them out more easily.

Enemies also drop various items that you can use to craft items in shops or at special stations. And crafting these items actually cost in game money. The amount you have to spend for crafting is a lot lower, but this is a mechanic I’m hesitant about. It would have been quite a lot of fun to be able to craft healing items during your exploration. Maybe these healing items were less effective than the potions you can buy in the shops. But then again, it might break the balance of the game and make you a bit overpowered.

You can only carry so many potions and to be very honest, I never really had problems with a boss battle or a dungeon when I was stocked up on potions. When you don’t do anything crazy and keep your stock high and manage your stat boosting items well, this game becomes quite easy. So easy in fact that boss battles become an endurance test and extremely repetitive.

Each boss battle has the same basic premise. You have to dodge their attacks and use the right weapon to break the shield of the boss. In most cases, this is the newly unlocked weapon. After you have broken the shield, you can damage the boss. If you have broken the shield 4 to 5 times, and kept hitting the boss, you have beaten the fight.

Now, the dungeons play like your typical The Legend of Zelda dungeon to a degree. There is one main theme and puzzle mechanic for you to solve. Once you reached the final room of the dungeon, you fight a final boss and progress in the game. When I think about it, the structure of this game resembles 2D Zelda games here and there. And maybe, the structure of a Zelda game would have fit the game better than an action JRPG. Since, I wouldn’t be surprised if players drop this game and call it repetitive. Since, it really is. I tried to play this game in longer sessions, but I started to feel bored after playing it for an hour or two. Yet, I kept enjoying myself with the game while playing it on my 30-minute train ride from and to work.

Middle of the Road

The more I play this game, the more I feel like this game could have been so much more. The basic foundation of this game is rock solid, and I barely have anything to critique there. Like the controls and the UI for example. The controls are extremely responsive and a blast to work with.

Now, the other characters are AI controlled. Overall, the AI does an okay job following you and aiding you in combat, but it can do some brain-dead actions as well. One of the dungeons where it frustrated me to no end was the ice dungeon, where your AI allies slid into the spikes every single time.

Visually, this game looks pretty decent. There is quite a lot of detail put into this world and the underused area exclusive mechanics are quite a lot of fun to play with. For example, I love how in the forest area the mushrooms can have different effects depending on the color. Especially the one that allows you to light up the area.

But then you have moments where some textures are bland and look like they are from an earlier generation, creating a mismatch. And on top of that, some battle animations can’t be canceled. And the final attack of the bow is just silly. Yet, if a certain attack is in progress, you can’t switch weapons. This is something that annoyed me quite a lot as well.

The soundtrack of this game is quite enjoyable. It fits the atmosphere of the game like a glove. Overall, this orchestral soundtrack is a joy to listen too. But, there are some tracks that are a bit too short and the rather repetitive melody isn’t it doing any favors. Thankfully, these tracks don’t appear to often so I don’t mind it too hard.

The sound effects are pretty good too. I’d recommend that you use the option menu to tweak the sound balancing to your liking, since the basic sound balancing is a bit off when it comes to the balance between sound effects and music. I had to lower the music a little bit so I could hear the important sound effects better during battles.

This game really feels like it’s walking the middle of the road here. My biggest complaint with this game is that it lacks depth in almost every aspect of the game. And it’s just that lack of depth that’s hurting this game. This game has a lot of great idea’s like how easy to read the UI is, but it barely does anything with the stat boosting items.

The game also has local co-op, but I don’t see a reason why to play this game in co-op. There aren’t enough elements to justify for me to have a friend over and play this game. It’s just too bland for that. It’s a shame, since if the combat system was more in depth, it would have been an amazing feature. Now, it’s just another ticked box of features this game has.

Just like how some of the monster design is amazing and sometimes even looks somewhat creepy. They also telegraph their attacks quite well, so you can easily dodge them. Dodging attacks in time is quite important, since you can do special attacks or even more damage. Now, you also have your typical enemies like your slimes and bees, but they look unique and fit their setting quite well.

To be honest, this game is the perfect entry game for young childern to get into roleplaying games. I think that if you have played other more expansive JRPG’s, you will notice the cracks this game has and feel mixed about the game like the whole reception is for this game.

This brings me to the price. To be honest, I wouldn’t pay the full price for this game. The asking price for this game is 40€. And if you want all the DLC, it’s even more. Around 50€. Now, I don’t recommend buying all the DLC apart from the one that comes with the Deluxe edition. The other DLC is just a one time booster pack you can buy to make the game even easier than it already is.

The asking price is too high for this game and it’s length. This game can be beaten in 15 hours and it doesn’t really have replay value. I personally feel that 25€ would have been a better price for the base game and Deluxe edition should have been 40€. If you are interested by this game, I’d buy it if it were on sale. While this game isn’t doing anything new or innovate, it still manages to be enjoyable.

I’m happy that I gave this game a chance. While I expected a lot more from it, I don’t think it’s a bad game. I can totally understand why people don’t like this game or drop it. Since, it’s a very basic middle of the road JRPG that could do something unique but doesn’t. Now, the Japanese publishers of this game FuRyu have developed a game that became the basis for another larger game (The Legend of Legacy feels like the basis for The Alliance Alive). Maybe this game is creating the basis for another larger and better game.

If that’s the case, I’d love to see more unique puzzles in the dungeons for a start. The dungeons were so easy to beat and didn’t provide too much challenge. Maybe some puzzles were only the unique dungeon weapon has to be used to progress or even exit the dungeon.

I’d also love to see more expansion on the armor and stat items. I felt they barely had any impact in this game and I often forgot you could change the stones in your equipement to increase the damage output in certain cases or decrease the taken damage in certain cases.

The biggest thing I’d love to see improved is more depth in the game. Develop the town more and make them more memorable, instead of just a stop to stock up on supplies to go to the next dungeon. The side quests were introduced too late into the game.

I could go on for a while giving examples of what they can expand or improve, but I want to avoid that you get the impression that this game is bad. This game is decent, but not great. That’s the best way to describe this game. I’d recommend it to younger players who want to give an action JRPG a try. If you are in love with the action JRPG games, I’d highly advice you to lower your expecations. I’d compare to that animated summer blockbuster movie that everybody forgets about in a few months. It didn’t do anything memorable but it a fun time while it lasted. It’s a great snack inbetween games for me and I’m curious to see what the developer does next. Since, the potential is there.

With that said, I have said everything I wanted to say about the game for now. I want to thank you for reading this article and I hope you enjoyed reading it as much as I enjoyed writing it. I hope to be able to welcome you in another article, but until then have a great rest of your day and take care.

Another week, another round of opinions and spicy takes for you to sift through. Rather than making you search the site and find them yourselves, however, we’ve gathered our best opinion pieces of the week right here. From Diablo IV’s loot game change making it a good game again to a wild Tetris story, we’ve got…

Read more...

Source

Source

Vydavatel NIS America a vývojář FuRyu oznámili, že akční RPG Reynatis vyjde na západě na podzim 2024. Hra vyjde na PC, PS4, PS5 a Nintendo Switch.

Reynatis se odehrává v tokijské čtvrti Shibuya. V prostředí hry se prolíná fantasy s reálným světem a obyvatelé Shibuyi se bojí magie, což vede k tomu, že ti, kteří magii skutečně umí používat, musí své schopnosti skrývat před širokou veřejností a riskovat, že budou utlačováni.

Hra se točí kolem čarodějky Marin a úřednice MEA Sari, která pracuje pro organizaci, jež drží čaroděje pod kontrolou. Ve hře budou hráči prozkoumávat Shibuyu a zároveň se snažit udržet své magické schopnosti skryté před veřejností. Jako každé RPG bude obsahovat spoustu vedlejších úkolů a také obchody, kde lze získat nové vybavení.

Reynatis klade důraz na stylovou akci, která obsahuje dva odlišné stavy, jež mohou hráči používat – uvolněný a potlačený. Ve stavu Liberated mohou hráči při boji s nepřáteli naplno využívat své magické schopnosti, zatímco stav Suppressed znamená, že hráči nemohou útočit a místo toho jsou nuceni se útokům nepřátel vyhýbat.

Článek Reynatis je akční RPG, které na podzim 2024 vyjde na PC, PlayStation a Nintendo Switch se nejdříve objevil na GAME PRESS.

Série Yakuza je tu s námi téměř 20 let, což je doba, po kterou se mnoho herních IP na světě neudrží. Studio Ryu Ga Gotoku je navíc značně aktivní a vývojáři nám servírují nové díly s neskutečnou kadencí. Za tuto skutečnost jsem neskutečně rád, a to především kvůli stylu psaní a vývoji příběhu, který se donedávna točil výhradně okolo Kiryu Kazumy a jeho “rodiny”.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Pokud vám tato série není cizí, tak jste si jistě před několika málo lety všimnuli jejího rebrandingu. Pod hlavičkou Like a Dragon se stále můžeme setkávat s Kazumou, ale příběh se nyní primárně točí okolo charismatického Ichibana Kasugy. Ten značnou část svého života strávil ve vězení a jeho interakce s dnešním světem je jedním z těch faktorů, které mu bezesporu usnadnili jeho přijetí mezi zarputilými fandy Kiryu Kazumy. Nebudeme zde ale dnes rozebírat jeho postavu a životní cestu z předchozích dílů. V Infinite Wealth se s Ichibanem a jeho přáteli podíváme na Hawai, budeme stavět hotelový resort, bojovat s obřími žraloky, shazovat melouny z palem, hledat jeho matku a pomáhat umírajícímu příteli.

Stejně jako ve všech předchozích dílech, tak i v Infinite Wealth je jádro příběhu vážné, seriózní a mnohdy se jedná o slušné drama. Stejně tak zde ale již tradičně najdeme přehršel vedlejších aktivit a misí, u kterých jsem často rozjímal nad svéprávností vývojářů. Extrémní nápady, bláznivé minihry a narážky na různé kultury zde nechybí. V tomto směru si nelze nevšimnou jistého posunu, a to směrem k propracovanosti některých zmíněných aktivit. Zmínit sice mohu Crazy Eats (ve videu níže), minihru, která paroduje službu Uberu a míchá do toho herní mechaniky z Crazy Taxi, v níž jsem strávil několik desítek minut, ale mluvím především o Dondoko Island. Aktivita, se kterou jsem si užil přibližně 8 hodin, kde musíte na nohy postavit ostrovní resort, jehož sláva a prosperita pominula před dlouhými lety. Teď zde přebývají jen původní majitel a popeláři, kteří se snaží ostrov pohřbít pod náloží odpadků. Dondoko Island je bezesporu inspirováno titulem Animal’s Crossing a dokončení určitého levelu je pro pokračování hlavního příběhu hry povinné. Pokud budete chtít Dondoku opustit a vrátit se zpět na Hawaj, tak stačí zaběhnou na jižní pláž, nasednout na delfína a za pár vteřin jste zpět u Kazumy.

Můj první návrat z ostrova byl celkem solidní facka. Pozitivně naladěn ze stavění hotelů, zdobení svého pokoje a těžení dřeva jsem byl rovnou hozen zpět do reality, kde si musíte poradit nejen se svými problémy, ale pomáhat i přátelům. Největší trable má bezesporu dlouholetý maskot série Yakuza, Kiryu Kazuma. Ten to v životě opravdu neměl jednoduché a vývojáři se rozhodli mu v zatím posledním díle zasadit další, možná poslední, ránu. Kiryu se z pro fanoušky série dobře známých důvodů musel skrývat před světem a tak bral i pracovní zakázky, po kterých by normálně neštěkl ani pes. Při jedné takové došlo k nehodě a Kazuma se i přes všechna do očí bijící rizika rozhodl pomoci potřebným. Byl za to odměněn dávkou radioaktivní koupelí z nějakých chemikálií. Kiryu Kazuma má rakovinu. Z touto šokující zprávou přišli vývojáři ještě před vydáním hry a není tak divu, že Infinite Wealth je jedním nejrychleji se prodávajícím dílem série.

To se ví, že vám zde neprozradím to, co jej v novince motivuje a proč se drží Ichibana a jeho party. Můžu vám ale slíbit, že Like a Dragon: Infinite Wealth je co do příběhové kampaně v mých očích ještě výše, než Yakuza 6: The Song of Life. Obecně se jedná o kandidáta na nejlepší díl série, k tomu se ale ještě dostaneme. Kromě Kiryu a Ichibana se v příběhu objevují další skvěle napsané postavy. Mou nejoblíbenější vedlejší postavou je Tomizawa. K této náplavě z Tokia sedáme do taxiku po příletu z Kamurocha. Rychle se ale ukáže, že Tomizawa je zloděj a i přes jeho nepříliš profesionální schopnosti se mu podaří nás okrást o vskutku důležité cennosti. Mezi ně patří i dopis s adresou Ichibanovy maminky. Nepoctivého taxikáře nakonec vypátráme a dozvíme se jeho backstory. Ichiban mu ze zcela nezištných důvodů nabídne pomoct a pomyslně tak zaklepe na základní kámen jejich budoucího přátelství.

A právě vztahy mezi postavami jsou důležité i během soubojů. Soubojový systém je zde tahový a výsledek boje tak závisí na mnoha a mnoha číslech, které jsou závislá na mnoha faktorech, a to i na vzájemných vztazích postav. Pokud si často povídáte se svou parťačkou Chitose, tak se vám může odemknout speciální útok či kombo, na kterém budou oba protagonisté spolupracovat. Jinak se ale soubojový systém od posledního Like a Dragon příliš neliší. Máte k dispozici klasické útoky, speciální útoky či možnost použít nějaký předmět. To může být bylinka na zvýšení zdraví, elixír pro doplnění magie nebo klidně i klasický granát. Všude kolem se již tradičně válí hromady haraburdí a tak vám nic nebrání vzít do ruky dopravní kužel, segway nebo květináč a přetáhnout s ním protivníka po kebuli.

Dalším aspektem, díky kterému si šarvátky můžete užít ještě o chloupek více, je systém Zaměstnání. V jedné vedlejší misi si odemknete možnost navštívit Cestovní kancelář a následně si budete moci odemykat různé “pracovní pozice”, rozumějte převleky, díky kterým se vám odemkne řada dalších animací a speciálních útoků.

Vše je zabaleno do již tradičně výborného grafického balíčku, díky němuž tváře vypadají opravdu uvěřitelně a detailně. Trochu jsem se obával toho, jak se vývojářům podaří ztvárnit Hawai a zachytit atmosféru tohoto speciálního místa, které se ve skutečnosti nachází ve vskutku prekérní situaci. Vše se ale povedlo na výbornou a studio se výtečně popralo i s nasvícením celé nové lokace. Západy slunce, východy a večerní život působí velmi záživně a zábavně.

Ach ta dnešní doba… To by nebylo dne, aby se někde nevyhrabala nějaká kontroverze, nebo aby někdo nezkoušel trpělivost nás mírumilovných hráčů. Tentokrát se negativní pozornosti dočkalo taktéž studio Ryu Ga Gotoku, a nutno říct, že oprávněně. V obchodech máte na výběr ze dvou verzí hry. Ta dražší verze vám nenabídne jen několikero bonusů, ale především možnost New Game+. Platit za NG+ není úplně standardní a tak není divu, že se na Twitteru, Redditu a dalších sítích rozpoutalo peklo. Režím Nové hry+ nabízí tři obtížnosti – Normal, Hard a Legend a nabízí speciální Dungeon a další větev příběhu. Osobně se mi myšlenka placení za tuto službu nelíbí a myslím si, že vývojáři by měli hráče, kteří si jejich hru zamilují natolik, že jí chtějí hrát dokola a dokola spíše ocenit, než jim sahat do peněženek.

Ačkoliv mi tedy New Game+ kontroverze úplně nevoní, tak nelze popírat kvality, které hra jako celek bezesporu má. Atraktivní příběh, nová lokalita nadupaná vedlejšími aktivitami, parádní grafika, strhující japonský dabing a další faktory dělají z Infinite Wealth ten nejlepší díl série, který si fandové Yakuza, potažmo Like a Dragon, prostě zasloužili. Ichiban, Kiryu, Chitose, Tomizawa a další by mohly leckterým dalším studiím sloužit jako předloho toho, jak správně napsat zajímavý charakter a vyrýt jeho jméno do srdcí hráčů.

Like a Dragon: Infinite Wealth zcela jistě není posledním dílem série a nepochybuji o tom, že v nějaké šuplíku v Ryu Ga Gotoku již leží scénář na několik dalších pokračování, kterých se již nemohu dočkat. Laťka je ovšem vysoko a Ichiban se bude mít co ohánět.

Vývojáři: Ryu Ga Gotoku

Vydavatelství: SEGA

Datum vydání: 26. ledna 2024

Česká lokalizace: Ne

Doba testování: 60+ hodin

Článek RECENZE: Like a Dragon: Infinite Wealth – Když se vývojáři urvou ze řetězů se nejdříve objevil na GAME PRESS.