This is a News-in-brief article, our short format linking to an official source for more information. Read more about this story by following the link below:
Silent Hill: The Short Message – a two-hour free-to-play first-person horror shadow-dropped by Konami earlier this year – has been downloaded over three million times.
Konami marked the occasion on social media, inviting players yet to meet Anita to "please give it a try".
"In an abandoned apartment building where strange phenomena occur one after another, can you escape from the grotesque creatures?" the publisher teased (machine-translation provided by Google Translate).
Update Sunday 23rd June, 2024: FromSoftware has responded to CD Projekt Red's congratulatory tweet, saying it is "truly an honour" for the Elden Ring DLC Shadow of the Erdtree to be "placed alongside" The Witcher 3's Blood & Wine, long considered one of the greatest DLCs ever made.
In a response to CDPR's original X post, FromSoft said: "It is truly an honour to be placed alongside Blood and Wine, one of the all time greats.
"We are humbed by your kind words. Thank you."
V Rising was finally released in full this week, and so many players have jumped into the open-world survival game, it's breached 100,000 concurrent players for the first time since it released as an early access two years ago.
Developer Stunlock Studios marked the milestone on social media with a "Thank you!" and a simple graphic that confirmed there were "100,000 vampires in-game".
So far, the 1.0 edition is sitting on a "very positive" Steam rating, with almost 4000 recent reviews bolstering the early access release's similarly positive score.
V Rising was finally released in full this week, and so many players have jumped into the open-world survival game, it's breached 100,000 concurrent players for the first time since it released as an early access two years ago.
Developer Stunlock Studios marked the milestone on social media with a "Thank you!" and a simple graphic that confirmed there were "100,000 vampires in-game".
So far, the 1.0 edition is sitting on a "very positive" Steam rating, with almost 4000 recent reviews bolstering the early access release's similarly positive score.
V Rising was finally released in full this week, and so many players have jumped into the open-world survival game, it's breached 100,000 concurrent players for the first time since it released as an early access two years ago.
Developer Stunlock Studios marked the milestone on social media with a "Thank you!" and a simple graphic that confirmed there were "100,000 vampires in-game".
So far, the 1.0 edition is sitting on a "very positive" Steam rating, with almost 4000 recent reviews bolstering the early access release's similarly positive score.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
U sérií, které plodí rok co rok nové pokračování je často omílána stejná otázka. Vyplatí se kupovat nový díl, když vlastním ten předchozí? Nebudu vás zde vodit za nos a rovnou vám prozradím, že nový ročník MotoGP je pro mě velkým zklamáním a v následujících řádcích se vám pokusím osvětlit všechny hlavní faktory, ze kterých mi vyplývá, že se nový díl příliš mnoho hráčů nezaslouží.
Během testování MotoGP 24 jsem nonstop nechápavě kroutil hlavou a podivoval se nad tím, jak jiné nejen tuzemské weby mohou této sérii s klidným srdcem udělovat vysoké známky. Mně už trpělivost došla. V jádru přitom proti studiu Milestone nic nemám a jejich sérii Ride považují za zářný příklad toho, jak se to má dělat. Proč ale vývojáři nedokáží podobnou péči poskytnout i další ze svých sérií?
MotoGP 24 obsahuje velmi malé množství herního obsahu. Kromě těch nejzákladnějších režimů jako Grand Prix, Championship a Time Trial tu najdeme jen a pouze režim kariéry a LiveGP, což jsou závody online. Není zde žádný dodatečný obsah jako tomu bylo u mnohých předchozích dílů. Žádné historické momenty legendárních představitelů motorsportu, ani nic tomu podobného. Kariéra a online, toť vše. V tomto směru tak novinka nabízí hráčům méně obsahu, než tomu bylo v minulosti. Vývojáři ale před vydáním lákali na určité novinky, tak se na ně pojďme podívat.
Jako dvě hlavní novinky studio představilo tzv. Riders Transfer Market. Tato „revoluční“ myšlenka a objev, že jezdci mohou mezi týmy přestupovat je něčím, co například konkurenční Codemasters znají už dlouhá léta. Během režimu kariéry budete dostávat nabídky od týmů v různých výkonnostních třídách. Tento algoritmus má jistý vliv i na vaše jmenovité rivaly a obsah vašich sociálních sítích, což je další aspekt hry, o kterém asi tušíte co si myslím.
Druhou novinkou, na kterou jsou v Milestone možná až moc pyšní, je Adaptivní obtížnost. Podle slov vývojářů je toto nastavení skvělou volbou pro začátečníky i experty. Hra má v ideálním případě sledovat vaše počínání na trati a fluidně tak přenastavit skill vašich soupeřů. Studio uklidňuje hráče, že tato funkce nebude fungovat jako kouzelná gumička, kvůli které se vám nepovede vaše soupeře nikdy setřást. S pozitivními výhledy jsem tuto funkci samozřejmě vyzkoušel hned v prvním závodě. Ten jsem vyhrál o celých 90 sekund a soupeři se mi nezdáli příliš „adaptivní“. Ještě větší překvapení mě ale čekalo v závodě následujícím, kdy byla obtížnost náhle neskutečně přepálená a já se ostatních závodníků sotva držel. Bohužel, já jsem přišel závodit a užívat si hru, ne čekat až si hra zkalibruje obtížnost. Po třetím závodě jsem tuto funkci v Menu vypnul a sám si nastavil obtížnost podle toho, jakou výzvu od hry očekávám.
Abych jen nenadával, tak zmíním i některé další novinky, které mě naopak potěšili. Fanoušci série MotoGP se mohou těšit na upravené UI, které odpovídá letošním televizním přenosům. Dočkali jsme se také nové pódiové cutscény či lepšího nasvícení tratí pro noční závody. Novinky to vskutku jsou, ale o jejich důležitosti moc polemizovat nebudu.
Rád bych se totiž dočkal jiných změn, tedy spíše oprav. Umělá inteligence je v této závodní sérii dlouholetý problém a nápravy jsme se nedočkali ani letos. Začínám si ovšem myslet, že to není jen o AI, ale o samotném přístupu vývojářů, kteří prostě nechtějí změnit ani ty do očí bijící hlouposti a nesmysly, které neuniknou nikomu, kdo viděl motorky alespoň v televizi. Nebudu zde zmiňovat mechaniky slavící svého vítěze na boxové zídce. Po všech těch letech jsem se již smířil, že tohoto detailu, jenž je k vidění snad ve všech závodních kategoriích se od italského studia nedočkám. Na mysli mám spíše algoritmy, systémy a chování soupeřů, které přímo ovlivňují hratelnost. Zmínit mohu jeden zcela klasický příklad, který je tu s námi taktéž již několik sezón a nezbavili jsme se ani tento rok. V režimu kariéry jezdíte před závody kvalifikace. Když jedete své rychlé kolo, tak vás podle pravidel nesmí nikdo brzdit či jinak na trati omezovat. Ať už jedete kvaldu na jakékoliv trati, tak se můžete spolehnout, že při nájezdu do rychlého kola vám přímo před vás hra naservíruje dva až tři závodníky, kteří nějaké modré vlajky a další pravidla vůbec neřeší. Vskutku, stává se to na každé trati. Pravý opak této situace pak lze najít v online režimu. Nejednou se mi stalo, že při brzdění do zatáčky to do mě zezadu napálilo nějaké torpédo. V některých jiných titulech hra tuto situaci rozpozná a vás tzv. ghostne a zezadu se blížící ničema prostě proletí skrze vás. V MotoGP 24 vás v lepším případě jen sestřelí a oba se vybouráte. V tom horším to hra vyhodnotí jako VAŠÍ CHYBU a vy dostanete trest za Inpeeding. A to je silné kafe.
Stále se opakující režim kariéry mě přestal bavit již před lety a není tak na místě, abych se do něj obouval za zcela nedostatečné inovace. Zábavu nacházím v online režimech, které jsou i v letošním ročníku prostě luxusní. Kromě toho, že se hra může pyšnit dedikovanými servery bych rád zmínil režim Stewards, kde pozorujete chování ostatních jezdců z pozice ředitele závodu a rozdáváte upozornění a penalizace.
Zatímco novinek a herní náplně MotoGP 24 moc nenabízí, tak ji lze pochválit za něco zcela jiného. A tím je hromada háblátek a posouvátek, které najdete v Nastavení. Hru si můžete uzpůsobit zcela podle vašich představ a možností. Užít si závody tak může zkušený jezdec i vaše malé dítko. Pro tyto případy lze využít i režim rozdělené obrazovky, který v kategorii závodních her stále není standardem.
Dalším aspektem hry, který je potřeba si rozebrat je grafické zpracování. Vývojáři letošní díl postavili na osvědčeném Unreal Enginu od Epic Games a hra vypadá velmi k světu, tedy dokud se nezačnete pídit po detailech. Samotné závody jsou opravdu slast pro oči a pokud pominu místy zvláštní nasvícení, tak hře nelze nic vytknout. Okruhy, motorky i kombinézy jsou vymodelovány přesně podle svých předloh a to platí i o ozvučení mašin ve všech dostupných kategoriích. Co je ale neméně veselé jsou videa před závody, obličeje jezdců a animace vedlejších postav. Na ty se nesáhlo již několik dílů a zub času je zde doslova masivní. A přitom by stačilo tak málo.
MotoGP 24 je pro mě opět velkým zklamáním. Zcela nedostatečný počet fungujících a smysluplných novinek je hlavním záporným argumentem v debatě o tom, zda se vyplatí nový díl kupovat. Obě hlavní novinky, na kterých studio letos staví, jsou buď nezajímavé nebo nedoladěné a hra tak stojí i padá na pevném jádru online režimů, jenž svou funkci plní na výbornou. Sérii očividně škodí nucené každoroční vydávání, jenž z logiky věci ani nedává prostor vývojářům pro výraznější změny. To ovšem neomlouvá logické nedodělky a dlouholeté bolístky, na které neupozorňuji jen já, ale i valná část komunity.
Článek RECENZE: MotoGP 24 – Závody v začarovaném kruhu se nejdříve objevil na GAME PRESS.
For more than 50 years, Deep Space Station 43 has been an invaluable tool for space probes as they explore our solar system and push into the beyond. The DSS-43 radio antenna, located at the Canberra Deep Space Communication Complex, near Canberra, Australia, keeps open the line of communication between humans and probes during NASA missions.
Today more than 40 percent of all data retrieved by celestial explorers, including Voyagers, New Horizons, and the Mars Curiosity rover, comes through DSS-43.
“As Australia’s largest antenna, DSS-43 has provided two-way communication with dozens of robotic spacecraft,” IEEE President-Elect Kathleen Kramer said during a ceremony where the antenna was recognized as an IEEE Milestone. It has supported missions, Kramer noted, “from the Apollo program and NASA’s Mars exploration rovers such as Spirit and Opportunity to the Voyagers’ grand tour of the solar system.
“In fact,” she said, “it is the only antenna remaining on Earth capable of communicating with Voyager 2.”
Maintaining two-way contact with spacecraft hurtling billions of kilometers away across the solar system is no mean feat. Researchers at NASA’s Jet Propulsion Laboratory, in Pasadena, Calif., knew that communication with distant space probes would require a dish antenna with unprecedented accuracy. In 1964 they built DSS-42—DSS-43’s predecessor—to support NASA’s Mariner 4 spacecraft as it performed the first-ever successful flyby of Mars in July 1965. The antenna had a 26-meter-diameter dish. Along with two other antennas at JPL and in Spain, DSS-42 obtained the first close-up images of Mars. DSS-42 was retired in 2000.
NASA engineers predicted that to carry out missions beyond Mars, the space agency needed more sensitive antennas. So in 1969 they began work on DSS-43, which has a 64-meter-diameter dish.
DSS-43 was brought online in December 1972—just in time to receive video and audio transmissions sent by Apollo 17 from the surface of the moon. It had greater reach and sensitivity than DSS-42 even after 42’s dish was upgraded in the early 1980s.
The gap between the two antennas’ capabilities widened in 1987, when DSS-43 was equipped with a 70-meter dish in anticipation of Voyager 2’s 1989 encounter with the planet Neptune.
DSS-43 has been indispensable in maintaining contact with the deep-space probe ever since.
The dish’s size isn’t its only remarkable feature. The dish’s manufacturer took great pains to ensure that its surface had no bumps or rough spots. The smoother the dish surface, the better it is at focusing incident waves onto the signal detector so there’s a higher signal-to-noise ratio.
DSS-43 boasts a pointing accuracy of 0.005 degrees (18 arc seconds)—which is important for ensuring that it is pointed directly at the receiver on a distant spacecraft. Voyager 2 broadcasts using a 23-watt radio. But by the time the signals traverse the multibillion-kilometer distance from the heliopause to Earth, their power has faded to a level 20 billion times weaker than what is needed to run a digital watch. Capturing every bit of the incident signals is crucial to gathering useful information from the transmissions.
The antenna has a transmitter capable of 400 kilowatts, with a beam width of 0.0038 degrees. Without the 1987 upgrade, signals sent from DSS-43 to a spacecraft venturing outside the solar system likely never would reach their target.
The Canberra Deep Space Complex, where DSS-43 resides, is one of three such tracking stations operated by JPL. The other two are DSS-11 at the Goldstone Deep Space Communications Complex near Barstow, Calif., and DSS-63 at the Madrid Deep Space Communications Complex in Robledo de Chavela, Spain. Together, the facilities make up the Deep Space Network, which is the most sensitive scientific telecommunications system on the planet, according to NASA. At any given time, the network is tracking dozens of spacecraft carrying out scientific missions. The three facilities are spaced about 120 degrees longitude apart. The strategic placement ensures that as the Earth rotates, at least one of the antennas has a line of sight to an object being tracked, at least for those close to the plane of the solar system.
But DSS-43 is the only member of the trio that can maintain contact with Voyager 2. Ever since its flyby of Neptune’s moon Triton in 1989, Voyager 2 has been on a trajectory below the plane of the planets, so that it no longer has a line of sight with any radio antennas in the Earth’s Northern Hemisphere.
To ensure that DSS-43 can still place the longest of long-distance calls, the antenna underwent a round of updates in 2020. A new X-band cone was installed. DSS-43 transmits radio signals in the X (8 to 12 gigahertz) and S (2 to 4 GHz) bands; it can receive signals in the X, S, L (1 to 2 GHz), and K (12 to 40 GHz) bands. The dish’s pointing accuracy also was tested and recertified.
Once the updates were completed, test commands were sent to Voyager 2. After about 37 hours, DSS-43 received a response from the space probe confirming it had received the call, and it executed the test commands with no issues.
DSS-43 is still relaying signals between Earth and Voyager 2, which passed the heliopause in 2018 and is now some 20 billion km from Earth.
[From left] IEEE Region 10 director Lance Fung, Kevin Furguson, IEEE President-Elect Kathleen Kramer, and Ambarish Natu, past chair of the IEEE Australian Capital Territory Section at the IEEE Milestone dedication ceremony held at the Canberra Deep Space Communication Complex in Australia. Furguson is the director of the complex.Ambarish Natu
DSS-43 has played a vital role in missions closer to Earth as well, including NASA’s Mars Science Laboratory mission. When the space agency sent Curiosity, a golf cart–size rover, to explore the Gale crater and Mount Sharp on Mars in 2011, DSS-43 tracked Curiosity as it made its nail-biting seven-minute descent into Mars’s atmosphere. It took roughly 20 minutes for radio signals to traverse the 320-million km distance between Mars and Earth, and then DSS-43 delivered the good news: The rover had landed safely and was operational.
“NASA plans to send future generations of astronauts from the Moon to Mars, and DSS-43 will play an important role as part of NASA’s Deep Space Network,” says Ambarish Natu, an IEEE senior member who is a past chair of the IEEE Australian Capital Territory (ACT) Section.
DSS-43 was honored with an IEEE Milestone in March during a ceremony held at the Canberra Deep Space Communication Complex.
“This is the second IEEE Milestone recognition given in Australia, and the first for ACT,” Lance Fung, IEEE Region 10 director, said during the ceremony. A plaque recognizing the technology is now displayed at the complex. It reads:
First operational in 1972 and later upgraded in 1987, Deep Space Station 43 (DSS-43) is a steerable parabolic antenna that supported the Apollo 17 lunar mission, Viking Mars landers, Pioneer and Mariner planetary probes, and Voyager’s encounters with Jupiter, Saturn, Uranus, and Neptune. Planning for many robotic and human missions to explore the solar system and beyond has included DSS-43 for critical communications and tracking in NASA’s Deep Space Network.
Administered by the IEEE History Center and supported by donors, the Milestone program recognizes outstanding technical developments around the world. The IEEE Australian Capital Territory Section sponsored the nomination.
Přihlásit se